Číselný hlavolam v podobě čtverce s 81 políčky, v jehož sloupcích i řadách, a také v devíti dílčích čtvercích 3 x 3, se může každé číslo z 1 - 9 objevit pouze jednou. Některá čísla slouží jako předloha. Navzdory ryze japonskému jménu má vskutku pestrou multikulturní historii.
Sudoku jako "křížovka" vyšlo poprvé v americkém magazínu Dell v roce 1979 pod názvem Number Place. Jejím autorem byl strůjce hlavolamů Howard Garnes.
Poté ji v osmdesátých letech představil v Japonsku Maki Kaji společnosti Nikoli. Následoval obrovský boom. Japonci dali sudoku, kromě jména, které znamená přibližně "pouze jedno číslo", jeho dnešní podobu tím, že omezili počet odkrytých čísel na 32.
Do Evropy se hádanka vrátila, až téměř po dvaceti letech. V Británii začalo pravidelně vycházet v tisku v roce 2004 a o rok později v USA. Zásadním bylo přispění penzionovaného Honkg Kongského soudce novozélandského původu Wayna Goulda. Ten po řadu let vyvíjel program na vytváření nových jedinečných kombinací. Vymýšlení pouze s tužkou a papírem trvá obvykle mnoho hodin.
V současnosti existuje více variant sudoku. Liší se ve velikosti tabulky a některá pracují i se slovy.
Hádanky v podobě číselných čtverců jsou staré minimálně dva tisíce let. Nejstarší doložené, takzvané magické čtverce, byly známy v Číně na počátku našeho letopočtu. Představují řešení uspořádání řady po sobě jdoucích čísel ve čtverci tak, aby jejich součet horizontálně, vertikálně i diagonálně, dával vždy stejný výsledek.
V Evropě se první takový čtverec objevil na rytině Albrechta Dürera z roku 1514 zvané Melancholie. Kořeny číselné tabulky principu sudoku se však táhnou nikoli do Orientu, nýbrž ke švýcarskému matematikovi Leonardu Eulerovi, který se zabýval problematikou latinských čtverců. Jde v podstatě o čtverce, kde jsou čísla uspořádána jako v sudoku. S těmito čtverci řešil Euler komplikovanější úlohy, kde se pracovalo s ortogonálními latinskými čtverci.
Mnoho let mu trvalo řešení jeho úlohy "36 důstojníků"; cílem bylo sestavit 36 důstojníků šesti různých hodností a ze šesti různých pluků do čtverce tak, aby v každé řadě a zástupu byly zastoupeny všechny pluky i hodnosti. Úlohu se mu vyřešit nepovedlo a později byla její neřešitelnost prokázána.
