Libanon

Aktualizováno 6. 2. 2016 14:26
Libanonská republika se nachází na problematickém Blízkém Východě. Hlavním městem je Bejrút.
Libanon vlajka
Libanon vlajka | Foto: Aktuálně.cz

Základní charakteristika

Libanon leží v jihozápadní Asii u pobřeží Středozemního moře, sousedí se Sýrií a Izraelem.

Historie

Základní údaje

Hlavní město: Bejrút
Rozloha: 10 452 km²
Nejvyšší bod: Kurnat as-Saudá (3088 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Světadíl: Asie
Počet obyvatel: 4, 7 mil.
Hustota zalidnění: 356 ob. / km²
Jazyk: arabština
Národnostní složení: Libanonci 80 %, Palestinci 12 %,  Arméni 5 % a další menšiny
Náboženství: muslimové 60 %, křesťané 39 %, ostatní 1 %
Státní zřízení: republika
Vznik: 22. listopadu 1943 (nezávislost na Francii)
Měna: libanonská libra

Jeden z nejstarších národů obývajících libanonské území byli Féničané. Na vrcholu moci byli ve 12. - 9. stol. př. n. l. a zanechali po sobě města Súr a Sajdá. O bohatou zemi postupně bojovali i Asyřané, Babylóňané, Egypťané a Peršané. V roce 333 př. n. l. dobyl toto území Alexandr Veliký. Po jeho smrti se země nakonec zmocnili Římané. K nejvýznamnějším městům patří Byblos, Baalbek a Bérytos, dnešní Bejrút, který byl ve starověku jedním ze středisek antické kultury. V 7. století přinesli Arabové islám, později území dobyli seldžučtí Turci a v letech 1098 – 1291 bylo pod kontrolou křižáků.

Ve 13. až 15. století byla země pod nadvládou egyptské dynastie Mamlúků a roku 1517 se celé území na dlouhých 400 let stalo součástí Osmanské říše. Po sérii masakrů provedených islámskou šíitskou sektou drúzů v 60. letech 19. století požádali maronitští křesťané o pomoc. Británie a Francie donutily Turecko, aby v Libanonu ustavilo křesťanskou vládu. V roce 1918 obsadila Libanon britská vojska, která však opustila zemi poté, co Francouzi vytvořili stát v jeho dnešních hranicích. Když se po první světové válce rozpadla Osmanská říše, dostal se Libanon pod nadvládu Francie. Za 2. světové války v roce 1941 přiznala Francie Libanonu nezávislost. V roce 1943 se však nový parlament dostal do rozporu s francouzskou správou a teprve v roce 1945 předali Francouzi Libanoncům moc a v roce 1946 stáhli svá vojska.

Podle nepsané dohody z roku 1943 byla vládní místa rozdělena mezi jednotlivé náboženské skupiny. Ale v polovině 60. let požadovali většinoví muslimové pro sebe větší pravomoci vzhledem ke své početnosti. Maronité však změny odmítali. K těmto potížím se přidali palestinští uprchlíci a zejména Organizace pro osvobození Palestiny, která byla v roce 1970 vypovězena z Jordánska.
V arabsko-izraelských válkách se Libanon účastnil jen okrajově, ale stále bojující okolí dovedlo soukromé ozbrojené skupiny muslimů, drúzů, křesťanů a Palestinců k občanské válce v roce 1958 a znovu v roce 1975. Po roce 1975 začal Libanon sklouzávat do stavu chronické občanské války; na obranu křesťanů se do války přidalo 40 000 syrských vojáků a o rok později obsadil Izrael jižní Libanon, kde vytvořil nárazníkové pásmo mezi svým územím a pozicemi OOP.
Konečně roku 1990 byl v Libanonu zřízen spravedlivější politický systém, který přiznal muslimům větší pravomoci v politickém životě. V prosinci téhož roku se konaly po 20 letech parlamentní volby.

Hospodářství

Libanonu se dřív říkalo Středomořské Švýcarsko. Bohužel po dlouhotrvajících občanských válkách je to dnes země zničená a zadlužená. Těží se stavební hmoty. Většina energie pochází ze spalování ropy. Vyrábí se cement, oděvy a šperky. Silnice mají většinou pevný povrch, ale během války nebyly udržované. Železnice byla válkou kompletně vyřazena z provozu. Zemědělství zaměstnává okolo 15 % obyvatel. Pěstuje se vinná réva, rajčata, olivy a citrusy. Během války se rozvinulo pěstování opia a marihuany. Chová se především drůbež, méně už kozy či ovce.

Obyvatelstvo a náboženství

Obyvatelstvo je z 95 % arabského etnika, avšak zvláště křesťanští Libanonci se neidentifikují jako Arabové, ale jako potomci starověkých Kananejců a upřednostňují označení Féničané. Největší náboženskou skupinu jsou křesťané (39 %). Největší jednotnou skupinou v současném Libanonu jsou muslimští šíité (32 %). Muslimští sunnité (21 %) tvoří třetí nejpočetnější skupinu.  Asi jeden tisíc obyvatel se v Libanonu hlásí k židovskému vyznání.

Politický systém

Libanon je parlamentní republikou založenou na ústavě z roku 1926 s novelou z roku 1943 (vyhlášení nezávislosti). Tato novela byla doplněna Táifskými ujednáními z roku 1989, které ukončily patnáct let trvající občanskou válku. Ústava dělí státní moc mezi prezidenta (maronitského křesťana), předsedu parlamentu (šíitského muslima) a premiéra (sunnitského muslima).

Dovolená a cestování

Zajímavosti

  • Název Libanonu byl 71 x zmíněn v Bibli.
  • Libanonu se říká země cedrů a cedr je zobrazen na státní vlajce.

Zajímavá zemička ležící na území starověké Fénicie stojí jistě za pozornost díky přírodním krásám (má nádherné pláže i vysoké hory, kde se dá lyžovat) a historickým památkám. Od pravěku, přes fénickou, řeckou, římskou, byzantskou, arabskou, křižáckou, mameluckou, tureckou, francouzskou éru až do dnešních dnů každá z kultur zanechala své stopy. Bejrút je jedním z nejstarších sídlišť na světě, což dokazují pravěké nálezy. Největší rozmach prožil v 1. století př.n.l. za okupace Římany pod vládou Pompejí. Bejrút byl sedmkrát zničen a znovu postaven. Mnoho památek zničily letecké útoky v nedávné dlouhé občanské válce. Baalbek je jedno z nejnádhernějších archeologických míst, které Libanon nabízí, s jedním z nejzachovalejších antických komplexů na světě.

 

Právě se děje

Další zprávy