Konflikty mezi severem a jihem Koreje začaly na konci druhé světové války, kdy došlo k rozdělení Korejského poloostrova podél 38. rovnoběžky. Severní část okupoval Sovětský svaz, jih se stal okupační zónou Spojených států. V roce 1948 byla na severu ustanovena komunistická Korejská lidově demokratická republika (KLDR), v jejímž čele stanul Kim Ir-sen, na jihu vznikla Korejská republika.
Napětí mezi oběma republikami vyvrcholilo 25. června 1950, kdy severokorejská armáda zaútočila na svého jižního souseda. Kim Ir-senovým cílem bylo sjednocení poloostrova pod komunistickým režimem. OSN tuto invazi označila za akt agrese a o týden později vyslala do Koreje vojska pod vedením amerického generála Douglase MacArthura.
Spojencům se podařilo odvrátit útok Severokorejců a obsadit Pchjongjang. Pomoc čínských vojsk však zvrátila situaci. Došlo k obsazení jihokorejského Soulu, aby se pak po těžkých bojích konflikt vrátil zpět na 38. rovnoběžku. Po několika nepodařených vyjednáváních a amerických hrozbách použití jaderných zbraní došlo 27. července 1953 k podepsání příměří (nikoliv však míru).
Jaderné zbraně:
V roce 1985 se KLDR stala signatářem Smlouvy o nešíření jadernch zbraní a podvolila se kontrolám ze strany Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). V roce 1991 se navíc s Jižní Koreou dohodla na naprosté absenci jaderných zbraní na Korejském poloostrově. O rok později ale objevila inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii nesrovnalosti v severokorejském jaderném programu.
KLDR se následně oznámila úmysl odstoupit od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, k čemuž nakonec nedošlo. Tato situace však vedla k první jaderné krizi na poloostrově. Napětí se stupňovalo, ale Spojeným státům se v roce 1994 podařilo vyjednat s KLDR dohodu, díky které došlo ke zmrazení severokorejského jaderného programu výměnou za uvolnění uvaleného embarga a za pomoc s vybudováním lehkovodních reaktorů. Ve stejném roce se dostal k moci Kim-Čong-il, syn zesnulého vůdce Kim Ir-sena.
V roce 2000 došlo ke zmírnění napětí mezi oběma národy a došlo i k prvnímu summitu Sever-Jih v Pchjongjangu. Jihokorejský prezident Kim Dae-jung, přezdívaný poté jako “asijský Mandela“, byl později oceněn Nobelovou cenou míru.
O dva roky později došlo ke druhé jaderné krizi a americký prezident George Bush označil KLDR jako součást "osy zla". V roce 2003 KLDR již skutečně od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní odstoupila. Stala se prvním státem, který tak učinil. Krize pokračoval a v roce 2005 oznámil Kim-Čong-il vlastnictví jaderné zbraně, kterou jeho země potřebuje pro "vlastní bezpečnost". Malé uvolnění situace, které následovalo, nemělo dlouhého trvánía v říjnu 2006 došlo zřejmě k prvnímu testu severokorejské jaderné bomby.
Po občasných provokacích ze strany KLDR v podobě testů raket, jaderných zkoušek a vyhrožování ze strany severokorejského vůdce Kim Čong-ila došlo na konci listopadu 2010 k bombardování jihokorejského území. Cílem se stal Jon-pchjong. Výsledkem bylo výrazné zvýšení napětí v již tak nestabilním regionu.
V prosinci 2011 se do čela země po smrti Kim Čong-ila postavil jeho nejmladší syn Kim Čong-un. Konfrontační kurs a politika masivního zbrojení, kterému je v zemi podřízeno vše, se ani po nástupu nového vůdce nezměnily. Kim Čong-un se navíc rozhodl šokovat svět pokusným podzemním atomovým výbuchem. Jedná se už o třetí jaderný test, který KLDR provedla (předchozí dva se uskutečnily v době vlády Kim Čong-ila v roce 2006 a 2009).
RB OSN čin Severní Koreje jednomyslně odsoudila a rozhodla se zpřísnit sankce, na které KLDR reagovala vypovězením dohody o příměří z roku 1953 a dohody o neútočení s Jižní Koreou z roku 1991. Dále přerušila přímé telefonické spojení mezi Pchjongjangem a Soulem a uzavřela hraniční přechod se svým jižním sousedem. KLDR v posledních dnech vystupňovala svou tradičně ohnivou rétoriku a pohrozila například totální válkou i jaderným útokem.
