Životopis

Eduard Bass se narodil na Nový rok 1888 pod jménem Eduard Schmidt. Jeho otec vlastnil kartáčnickou firmu, která až do první světové války představovala riziko budoucího zaměstnání mladého Basse. V roce 1905 dokončil obchodní akademii u Mariánského náměstí, po níž nastoupil ke studiu oboru chemie na pražské technice. Paralelně s tím začal pracovat v otcově továrně. Jako obchodní zástupce kartáčnické firmy působil až do roku 1916, kdy společnost zkrachovala. Mezitím ale mohl Bass využít svou pozici při cestách po evropských městech, navštívil německé, rakouské a italské metropole.

Zážitky v centrech kultury ho ovlivnily v další kariéře. Zatímco stále plnil otcova kariérní přání, seznamoval se s prostředím kabaretů nebo šantánů. Už v roce 1907 jsou datovány jeho vlastní první pokusy o vystoupení v zábavních podnicích. Začínal v domě U Bílé Labutě v ulici Na Poříčí. Už tato první recitační vystoupení s českými básněmi přinesla jeho umělecký pseudonym Bass. V roce 1912 se stal konferenciérem (neboli průvodce zábavou) v sále Lucerny a v letech 1913 až 1920 se jeho "domovskou" scénou stal kabaret Červená sedma, který byl považován za nejvyšší ligu. Bass kombinoval literární představení s divadelními, recitování s hraním.

V roce 1915 se oženil s herečkou Táňou Krykovou, která se později stala sochařkou.

Během války ho před nasazením zachránily zdravotní nedostatky a působil jako písař ve vojenské nemocnici na Hradčanech. Jakmile potom skončilo otcovo podnikání (a i jeho otec v té době zemřel), naplno se začal věnovat kulturní produkci. Stal se ředitelem kabaretu Rokoko a pustil se do novinářské práce, když začal přispívat do periodik, mnohdy satirických jako Šibeničky. Jeho texty se před dvacátými léty objevovaly v Nově době, Právu lidu nebo Humoristických listech.

První republika znamenala změnu, když v roce 1921 nastoupil do redakce Lidových novin, kde spolu s Karlem Čapkem působil jako garant vysoké literární kvality. Jako redaktor přispíval žánry fejetonu, reportáže, soudničky nebo kritiky. Je mu připisováno autorství rozhlásky, vtipného, veršovaného komentáře. Společně usilovali o demokratický a liberální ráz novin, které se obzvlášť ve třicátých letech stavěli antifašisticky. V letech 1933 až 1938 Bass zaujímal pozici šéfredaktora Lidových novin. V polovině roku 1941 skončila spolupráce s novinami.

Na konci dvacátých let stihl vést časopis Světozor, po skončení druhé světové války se dostal do vedení Svobodných novin, což bylo nové označení dříve Lidových novin, které bylo nezbytné pro povolení k dalšímu působení. Dlouho zde ale nezůstal, ze zdravotních důvodů se nejprve spokojil s redakčním místem, nato zemřel v říjnu 1946, v den kdy ještě stihl napsal svůj poslední článek.

Dílo Eduarda Basse

Základ Bassovy literární práce je humoristický. Optimistický přístup ke světu se promítal v anekdotách kabaretních i prozaických. První doložené literární počiny přitom úzce navazují na jeho zkušenost z pódia. Soubor jednoduchých žertovných písní (tzv. kuplet) vydal v roce 1916 pod názvem Pegas k drožce připražený. V roce 1917 následovaly publikace Jak se dělá kabaret?, detektivní jednoaktovka Náhrdelník a povídky Fanynka a jiné humoresky.

Zásadní prozaický průlom přišel v roce 1922 s Klabzubovou jedenáctkou, v níž oslavoval obyčejné nadšení ze sportu, když otec jedenácti dětí sestaví ze svých potomků fotbalový tým a vlastní pílí a houževnatostí se snaží uspět. Vlastní bratrství je pak uchránilo před nástrahami světa. Cestování po světě a turnaje s profesionálními týmy, které poráží i absurdním náskokem, je nakonec zavede až k ostrovu lidožroutů. V jednotlivostech i celkové příběhové rovině se tak odráží Bassova nadsázka.

V dalších letech naplněných žurnalistickým posláním vydával spíš drobnější věci, opět vycházející z kabaretní stylistiky. Ve třicátém To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil nebo Umělci, mecenáši a jiná čeládka.

Během okupace za druhé světové války, která postupně znamenala i útlum jeho redakční práce, vytvořil zásadní dílo svého života. Román Cirkus Humberto vydal v roce 1941. V románové kronice tří generací cirkusáků zachycuje sílu kolektivu při tvorbě společného díla, jakým je cirkus, zároveň tím posiloval národní vědomí české houževnatosti a síly v jednotě. Pro Basse to navíc byla práce na srdečním tématu. V roce 1988 vznikl na základě knihy populární dvanáctidílný televizní seriál Františka Filipa se scénářem Oldřicha Lipského a s Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli.

Rok po vzniku Cirkusu Humberto přidal ze stejného prostředí soubor deseti povídek Lidé z maringotek. Některé jeho výtvory pak vyšly až posmrtně. Sám připravil ještě Křižovatku u Prašné brány (1947), ale pozdější věci jako Povídky či Rozhlásky z padesátých let nebo Kukátko ze sedmdesátých let uspořádali druzí.