Stendhal, Henri Marie Beyle

9. 11. 2015 15:37
Francouzský prozaik, jeden z hlavních představitelů romantismu a kritického realismu.
Foto: Thinkstock

Život

Henri Marie Beyle se narodil 23. ledna 1783 ve francouzském Grenoblu v zámožné rodině.  Matka mu brzy zemřela, s otcem si moc nerozuměl. Získal dobré vzdělání a stal se známým návštěvníkem pařížských salónů.  Byly mu blízké myšlenky Velké francouzské revoluce, proto po studiích vstoupil do Napoleonovy armády a účastnil se válečného tažení do Ruska.

Základní údaje

Narození: 23. ledna 1783, Grenoble, Francie
Úmrtí: 23. března 1842, Paříž, Francie

Poté pobýval sedm let v Itálii, než byl rakouskou policií v roce 1821 vyhoštěn. Okouzlení Itálií a její kulturou bylo inspirací v mnoha jeho dílech. Po revoluci se sem vrátil jako diplomat, působil v Terstu a v papežském státě Civitaveccia. V Itálii žil až do konce svého života a také zde vytvořil většinu svých děl. Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842.

Nejznámější díla

Kartouza parmská, Červený a černý, Lucien Leuwen, O lásce

Svůj pseudonym si vybral podle německého města Stendhal, v němž se narodil historik umění J. J. Winckelmann. Poprvé ho použil ve svém spisu Dějiny malířství v Itálii.

Dílo

Stendhal byl autorem, kterého objevily až následující generace. Dlouho psal drobnější práce: životopisy svých oblíbených skladatelů, dějiny italského malířství, cestopisné črty, polemiky. Jednou z prvních knih byl spis O lásce (1822), který si získal své příznivce až po autorově smrti. Svůj první a největší román Červený a černý (1830) napsal ve svých 46 letech.  V tomto i dalších dvou románech, Kartouze parmské (1839) a Lucienu Leuwenovi (vyšel až dlouho po autorově smrti), je hrdinou mladý ctižádostivý muž, toužící po vášnivé lásce. Ve vnitřních monolozích svých hrdinů do detailů rozpitvával jejich pohnutky, tím se stal jedním z největších mistrů psychologického románu. Ve stejné době napsal také autobiografický román Život Henri Brularda (1836). Ve své době bylo Stendhalovo dílo nepochopené kritiky i čtenáři. Na přelomu 19. a 20. století se stal jedním z nejčtenějších autorů.

Červený a černý

Milý pane, román je zrcadlo, se kterým jdeme po silnici. Brzy v něm vidíte nebeský blankyt, brzy bahno louží na silnici. A člověka, který ve své nůši zrcadlo nese, budete obviňovat z nemravnosti! Jeho zrcadlo ukazuje bahno a vy obviňujete zrcadlo! Obviňujte raději silnici, na níž je louže, anebo ještě raději cestmistra, který nechá vodu hnít, takže se utvoří bahno. Stendhal, Červený a černý

Dvojdílný román s podtitulem Kronika roku 1830 líčí osudy synka vesnického tesaře, Juliána Sorela, který se pokusí po Napoleonově vzoru o společenský vzestup. První etapou jeho cesty vzhůru je místo domácího učitele u starosty pana de Renal a vypočítavý poměr s jeho ženou. Druhou etapou je neúspěšný pokus o církevní kariéru prostřednictvím kněžského semináře. Poté se  stane tajemníkem markýze de la Mole a svede jeho dceru Matyldu. Markýz je donucen kvůli těhotenství svolit k nerovnému sňatku, který ale překazí udavačský dopis paní de Renal. Pokusí se ji zavraždit, je odsouzen k smrti a popraven. V díle se prolínají dvě tematické vrstvy – různá sociální prostředí a psychologie hlavního hrdiny.

Kartouza parmská

Zmocnila se jí jakási hrůza při pouhém pomyšlení, že by svou drahou samotu a své důvěrné myšlenky obětovala nějakému mladíkovi, kterému by titul manžela dovoloval rušit celý ten niterný život. Stendhal, Věznice parmská

Dvoudílný psychologický román začíná „upozorněním“, v němž je zdůrazněno údajně autentické jádro románu. Mladý lombardský šlechtic Fabrizio del Dongo, plný ideálů a nadšení, utíká z domova a stává se svědkem Napoleonovy porážky u Waterloo. Rozčarovaný se vrací do Itálie, kde je přivítán svou mladou tetou Ginou, později vévodkyní Sanseverinovou. Na její radu nastoupí církevní dráhu. Po studiích se ocitá na parmském dvoře, v atmosféře dvorských intrik. Jeho ochráncem se stává duchaplný hrabě Moska. Při milostném dobrodružství zabije člověka a stane se vězněm parmské citadely. Zamiluje se do dcery jejího velitele, Klélie.  Teta mu umožní útěk, on se po čase vrátí a naváže milostný poměr s již vdanou Klélií. Když jeho láska i jejich dítě zemřou, uchýlí se do kláštera. Román má formu autobiografických vyprávění. Vypravěč nabízí události očima jednotlivých postav. Subjektivní čas vytěsňuje čas objektivní.

 

Právě se děje

Další zprávy