Quentin Tarantino

7. 11. 2012 23:39
Dosud posledním filmem Quentina Tarantina je Nespoutaný Django. Western si získal popularitu i nominace na Oscary.
Quentin Tarantino
Quentin Tarantino | Foto: Aktuálně.cz

Americký režisér postmoderních, brakově popkulturních filmů, které se z velké části řadí do škatulky kultovní. Dosud se honosí přízviskem nejpovedenější a nejpopulárnější dílo Quentina Tarantina Pulp Fiction, za nějž obdržel spolu s Rogerem Avarym Oscara za nejlepší originální scénář.

Posledním kinematografickým příspěvkem je westernový snímek Nespoutaný Django (Django Unchained). Americká premiéra byla naplánována na Vánoce, aby snímek případně stihnul boj o Oscary. Do tohoto klání jde nakonec s nominací na nejlepší film, originální cénář či kameru. Do českých kin dorazil 17. ledna 2013.

Celým jménem Quentin Jerome Tarantino se narodil 27. března 1963 ve městě Knoxville. Zásadní pro jeho život bylo zaměstnání ve videopůjčovně Video Archives, ačkoli mnozí by pro zajímavost zdůraznili místo vyhazovače v pornokině. Školou filmu mu však bylo každodenní obsluhování půjčovny videokazet.

Vedle toho ještě navštěvoval i školu herectví, ale vzdělával se neustálým sledováním a analyzováním filmů na VHS kazetách. Nastudoval zde vše potřebné pro tvůrčí činnost v oblasti kinematografie.

Scenáristika a režie a herectví

Počátky ve filmové branži byly spojené především s jeho scenáristickým umem. Scénáře sepisoval s Rogerem Avarym, s nímž natočil i svůj první film, jehož kompletaci zhatil požár střihačského studia, kde na snímku pracoval. Podařilo se mu udat dva texty - scénář k Pravdivé romanci režírované Tony Scottem a příběh snímku Takoví normální zabijáci, které převzal Oliver Stone.

Mezitím však natočil dva nejdůležitější kusy své kariéry. Podle svých scénářů a ve své režii. A také si tam zahrál menší party, aby zužitkoval, co se naučil v hodinách herectví.

Gauneři a Pulp Fiction

Prvním byly Gauneři v devadesátém druhém, kteří odhalují jeho neskrývavý zájem v tématu násilí, kterého se protagonisti dopouštějí v míře více než nadsazené. Zároveň dílo oplývalo netradiční stavbou a kompozicí, a tak dokázalo uhranout davy, i když se v podstatě odehrává v jednom skladišti.

Obdobně přistupoval k Pulp Fiction. V obou případech dal dohromady plejádu zajímavých a slavných herců a oživil několik památných a ikonických scén filmové historie. V Cannes vyhrál snímek s Johnem Travoltou, Umou Thurman a Samuel L. Jacksonem v kategorii nejlepší film.

Kill Bill nadvakrát

Následuje Jackie Brownová, z hlediska kritického hodnocení nejhůře přijatý film, který nadále zůstává stylem režie, scénářem s bezpočtem chytře a stylově napsaných dialogů typickou ukázkou Tarantina, ale ve stínu Pulp Fiction nedokáže tak chytit. Před dalším filmem si dal šestiletou pauzu. Respektive dvojfilmem. Prvním projektem nového tisíciletí se stal Kill Bill, který byl z důvodu délky rozdělen do dvou částí (po Nespoutaném Djangovi by se Tarantino mohl vrhnout na třetí kapitolu).

V nich se vyznává k lásce ke kung fu filmům, dokazuje, že zvládá natočit ohromující akční scénu, stejně jako znovu napsat vytříbenou dialogovou výměnu. Navíc se film skládá z dílčích částí, v nichž Tarantino měnil vizuální a stylové pózy a zužitkoval vše, co při sledování televize ve videopůjčovně načerpal.

Ve dvojici s Rodriguezem

V dalších letech spolupracoval s Robertem Rodriguezem. Nejprve se stává spolurežisérem v komiksové adaptaci Sin City - města hříchu od Franka Millera. Natáčí ale jenom jednu scénu s Clivem Owenem a Beniciem del Torem. Následně se vrhli na Grindhouse, projekt, kterým chtěly vzdát hold staré éře kin, která promítala exploatační a hororové béčkové snímky.

Vznikly z toho dva samostatné snímky, které se buď uváděly jednotlivě, nebo v celku, doplněny byly o fiktivní trailery na další krváky, na nichž pracovali podobně naladění filmaři jako Eli Roth a Rob Zombie. Tarantinovým příspěvkem bylo Auto zabiják. Kvůli své specifické nátuře se Grindhouse nesetkal s takovým ohlasem a pověst si "filmař z videopůjčovny" vylepšil v roku 2009.

Kdyby Hitlera zabili

V Hanebných panchartech se pustil do fikcionalizace dějin, respektive jejich převyprávění v alternativní podobě. Brutálnímu, černému humoru dal za dost tím, že plakátovými postavami filmu byla skupina židovských vojáků, která se vydala do srdce německé říše, aby se pomstila nacistům. Krom toho dal ohromnou příležitost Bradu Pittovi, který se objevil jako vůdce této skupiny, prahnoucí po skalpech nacistů.

Také pro americké produkce objevil Christopha Waltze, který se od té doby v hollywoodském filmu vyprofiloval jako ukázkový typ padoucha. Bylo z toho osm nominací na Oscara, včetně nejlepšího filmu, režie a scénáře. Mimo to se snímek stal kasovním hitem - celosvětové tržby přesáhly 320 milionů dolarů.

 

Právě se děje

Další zprávy