Životopis

Narodil se v roce 1813 v Praze jako nemanželské dítě Josefíny Sabinové. Bydleli v chudých poměrech u zedníka J. Soviny, který byl pravděpodobně jeho otcem. Sabina v mládí tvrdil, že jeho otcem je polský šlechtic.

Vystudoval Akademické gymnázium, v letech 1831–1833 studoval práva a filozofii, ale titul nezískal. První rok studoval v Praze a poté dva roky ve Vídni. Po ukončení studií pracoval jako soukromý vychovatel a učitel ve šlechtických rodinách. Poté se živil jako spisovatel a novinář. Redigoval deník Pražské noviny a Včelu, v roce 1849 Noviny Lípy slovanské.

Anonymně psal do německých časopisů, v nichž útočil na tehdejší poměry v Rakousku. Patřil k politicky radikální mladé inteligenci. Od prvních dnů revoluce v roce 1848 byl hlavním mluvčím radikálně demokratické strany.

Za podíl na přípravách povstání byl v květnu 1848 zatčen a souzen. Původně měl dostat trest smrti, ten byl však zmírněn na 18 let vězení. V roce 1857 byl amnestován. Po uvolnění politických poměrů začal hojně psát pro různé časopisy a noviny. Spolupracoval s právě vznikajícím dělnickým tiskem. V letech 1871–1872 redigoval časopis Slovan.

V roce 1866 byl dramaturgem činohry Prozatímního divadla. Byl obratným řečníkem a přednášel v Umělecké besedě, různých dělnických spolcích v Praze i na venkově.

Roku 1870 publikovalo vídeňské periodikum Vaterland dopis z Prahy, který Sabinu nepřímo označil za udavače. S časopisem se soudil a spor vyhrál, ovšem v roce 1872 byl národním soudem usvědčen z udavačství a vybral si, že raději odejde do exilu, než aby došlo k veřejnému zostuzení.

Jenže případ byl zveřejněn v tisku, a tak se Sabina vrátil, aby se hájil. Podle rozsudku byl konfidentem tajné rakouské policie a podával jí informace o činnosti české vlastenecké společnosti.

Poslední roky žil ve značné chudobě, psal německy pod různými pseudonymy. Zemřel v Praze roku 1877.

Dílo Karla Sabiny

V roce 1863 vydal román Na poušti, jehož název odkazoval k místu, kde se scházeli členové tajného spolku, který navazoval na svobodné zednáře. Dílo obsahuje různé výjevy ze života úředníků, řemeslníků, studentů nebo šlechticů. Autorovi se však nepodařilo vytvořit dějově soustředěnou knihu a jedná se spíše o fragmenty nenavazujících příběhů, postav a rozhovorů.

Podobné tendence mají romány Blouznění (1857), Jen tři léta (1860), Morana čili Svět a jeho nicoty (1874), Předbřeznoví revoluční bouřliváci v Rakousku (německy 1879).

Sbírka poezie Básně (1841) vyjadřovala marné touhy po ideálu i zanícení pro aktivní činnost. Povídky, pověsti, obrazy a novely (1845) byly romantickými povídkami s reflexemi ze světa umění a společnosti. Historické povídky Obrazy ze XIV. a XV. věku vyprávěly o Žižkovi a králi Václavu IV. Prózou Vesničané (1847) pojal vesnickou povídku jako obraz narušených vztahů a morálky.

Z několika Sabinových her se v divadle dlouho udržela veselohra ze studentského prostředí nazvaná Internát (1866). Úspěchu se dočkal i jako libretista. Sabina je autorem libret ke Smetanovým operám Braniboři v Čechách (1866) a Prodaná nevěsta (1866), Blodkově V studni (1867) a Bendlově opeře Starý ženich (1883).

Román Oživené hroby (1870) je prózou s autobiografickými prvky odehrávající se v olomoucké věznici v 50. letech, která vypráví o třech Italech, jednom Maďarovi a Čechovi. Skrze vyprávění vězňů a čtení jejich dopisů čtenáře seznamuje s denním chodem věznice. Dílo také obsahuje různé úvahy o politice, revolucích a české národní povaze.