Životopis
Narodil se v dubnu 1935 v Poříčí nad Sázavou do rodiny topiče a lesní dělnice. V rodném městě vystudoval obecnou a měšťanskou školu. V letech 1950–1953 studoval v Benešově reálné gymnázium.
Po složení maturity se přestěhoval do Prahy, kde studoval divadelní vědu a dramaturgii na DAMU. Po ukončení studia se živil svobodným povoláním. Roku 1965 v USA absolvoval čtyřměsíční stipendium Fordovy nadace. Ve stejném roce spoluzaložil Divadlo za branou, v němž pracoval jako režisér a lektor.
Základní údaje
Narození: 1. dubna 1935, Poříčí nad Sázavou
Rodina: manželka Jiřina, synové Jáchym a Filip
V roce 1972 mu režim zakázal premiéru hry Dvě noci s dívkou a divadlo zrušil. Topol tak nemohl uvádět své další hry. Mezi lety 1974–1975 se živil jako korektor nakladatelství Vyšehrad. Poté pracoval jako provozní v Lyře Pragensis.
Roku 1977 podepsal Chartu 77 a pracoval krátce jako dělník. Brzy však odešel do invalidního důchodu. Jeho manželka Jiřina je dcerou spisovatele Karla Schulze. Syn Jáchym je spisovatelem, druhý syn Filip byl frontmanem kapely Psí vojáci a také básníkem.
Dílo Josefa Topola
Nepravidelně publikoval verše a eseje v měsíčnících Host do domu, Tvář nebo Plamen a také v programu Divadla za branou. První hry vyšly v časopisu Divadlo, a to Konec masopustu (1963), Kočka na kolejích (1965), Slavík k večeři (1967) a Hodina lásky (1968).
Přehled nejdůležitějších děl
Konec masopustu, Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina lásky, Básně
Topol během své literární dráhy hledal a objevoval nové tvary, jeho tvorba však nepostrádá vnitřní kontinuitu, která tkví hlavně v etickém rozměru bytí člověka. Postavy jeho her jsou většinou neukotvené a tápou. Nakonec se dostávají pod tíhou krajních situací do stavů, které mění skutečnost do jiné podoby.
Prvotina Půlnoční vítr (1955) je dílem, který napsal blankversem. Námět vychází z pověsti o lucké válce, textem však autor vyjadřuje nesouhlas s tehdy prezentovanými pravdami. Hra Jejich den (1959) obsahuje méně metafor a vypráví o mladíkovi, jenž o věcech na rozdíl od postav ze socialistického realismu pochybuje a nechce přebrat pravidla generace svých otců.
Konec masopustu je hrou zasazenou do venkovského prostředí, v němž sledujeme osudy postav prolínající se s masopustním rejem. Dochází k sociálnímu střetu, kvůli kterému se odhaluje ztráta identity vesnice vinou kolektivizace.
Další tři hry jsou intimnějšími příběhy a tematizují mezilidské vztahy. Kočka na kolejích je až existenciální hrou zkoumající smysl života a smrti. Ve hře Slavík k večeři se Topol přiklání k absurdnímu dramatu, v němž vypráví snový příběh o hostovi, kterého mají na večeři sníst. Hodina lásky je dialogem milenců, který je na pomezí reality a snu.
Na jeviště se Topol vrátil až v roce 1989 hrou Hlasy ptáků, následovala dramata Stěhování duší (1990) nebo Sbohem, Sokrate (1991). V roce 1997 vydal soubor poezie Básně.
Věnoval se také překládání. V roce 1960 přeložil Racka A. P. Čechova, o tři roky později Romea a Julii W. Shakespeara, roku 1968 Tři sestry A. P. Čechova a v roce 1981 Euripidovu hru Ifigenie v Aulidě. V roce 1969 také přebásnil Shakespearovu hru Marná lásky snaha.
