Životopis
Narodil se v říjnu 1864 na rozhraní Staré a Nové Paky. Přesné datum narození není jisté. Slovníky uvádějí 14. říjen, v křestním listě je uveden 17. říjen, na maturitním vysvědčení 21. říjen a podle Šlejhara je správně 20. říjen.
Josef Karel Šlejhar byl nejstarším ze čtyř dětí. Otec Arnošt vlastnil tkalcovství, matka pocházela z německé rodiny mlynářů. Chlapec byl v dětství často nemocný a navíc byl svědkem hrubého chování otce k matce.
Často býval u své babičky v Dolní Branné, která zde řídila mlýn. Měšťanku navštěvoval v Nové Pace. Od roku 1877 studoval na reálce v Pardubicích, kde roku 1881 odmaturoval. Od dětství se setkával s chudobou a nouzí, a to skrze nemajetné tkalce v otcově podniku, což ovlivnilo jeho tvorbu.
Základní údaje
Narození: 14. října 1864, Stará Paka
Úmrtí: 4. září 1914, Praha
Rodina: manželka Johanna Nepomucká (rozvedeni), dva syn a dcera
V Praze poté studoval na VŠCHT chemii. Měl výborný prospěch, ale kvůli nemoci musel studia po třech letech zanechat. Od roku 1884 pracoval v pojišťovací bance, poté v otcově obchodě s textilem.
Od roku 1889 krátce pracoval jako chemik v cukrovaru v Kopidlně, ale kvůli špatnému zdraví odešel. Poté se živil jako správce keramické továrny. V této době také cestoval, a to např. do Itálie nebo Ruska.
V roce 1892 se oženil s Johannou Nepomuckou, která pocházela z bohaté rodiny. Rok po svatbě se pár přestěhoval k rodičům Šlejhara do Nové Paky. Narodilo se jim sedm dětí, avšak přežily jen tři. Od roku 1895 žili v Dolní Kalné, k níž měl spisovatel silný vztah. V tomto roce také podepsal Manifest České moderny.
V manželství později přišly hádky a starosti se statkem. Johanna také neměla příliš porozumění pro jeho psaní. Šlejharovi se rozvedli, spisovatel se odstěhoval do Prahy. Později se živil jako učitel na obchodních školách. V roce 1902 mu zemřel duševně nemocný bratr a později také matka, což jej těžce zasáhlo.
Na podzim roku 1913 onemocněl, byla mu zjištěna rakovina žaludku a v září 1914 zemřel. Hrob se nachází v Praze na Vinohradském hřbitově.
Dílo Josefa Karla Šlejhara
Do české literatury se zapsal jako autor naturalistických a symbolistních próz. Mezi jeho témata patřilo utrpení, bolest či motiv nezvratnosti osudu. Během života vydal 18 knih a různé povídky publikované časopisecky. Psal také básně, ty však nebyly nikdy vydány.
Významnou část jeho díla tvoří povídky z venkovského prostředí, které slučoval do knižních souborů. Příběhy mají spíše volný děj a jsou v nich zachyceny strasti života odehrávajícího se na vesnici. Jeho romány mají taktéž malou dějovost a obsahují pasáže pochmurného a pesimistického líčení. Doboví kritici mu vyčítali "odpuzující děje" či označili jeho dílo za "zděšenou zprávu o povaze života".
Výběr z děl
Kuře melancholik, Dojmy z přírody a společnosti, Lípa, Vraždění, Z Prahy, Co život opomíjí
Jeho povídky vycházely v časopisech Lumír, Světozor nebo Květy, a to od roku 1885. Jeho prvotina vznikla v roce 1884 a jednalo se vesnické příběhy nazvané Florián Bílek, mlynář z Myšic. Vyšly však až v roce 1894.
Ranou tvorbu vydal v knihách Dojmy z přírody a společnosti (1894) a Co život opomíjí (1895). Tyto sbírky povídek obsahují příběhy o lidské krutosti k lidem i zvířatům. Temno (1902) je soubor čtyř povídek, které byly již dříve vydány časopisecky.
Jest zimní podvečer. Šedá obloha rozplývá se nad plání sněhův, a ten úryvek smutného kraje jest jako ztrnulá mysl: němý a pustě zádumčiv. Za statkem, jenž již daleko z vesnice zaběhl do směsi bílých polí, vlastně za jeho stodolou ještě hloub v sněhový chumel pošinutou, vybírá se ze závějí stoh vymlácené slámy; neměv místa ve stodole, sem byl vyhostěn na pospas dravé směsi mrazů a hřímavých větrů. úryvek z povídky Ve stohu ze sbírky Dojmy z přírody a společnosti
Roku 1902 časopisecky publikoval román Peklo s hlubokou symbolikou, který se odehrává v cukrovaru v jednom dni. Dílo vyšlo díky jeho příteli Josefu Svatoplukovi Macharovi o tři roky později.
Nejznámější je novela Kuře melancholik (1889). Vypráví o tom, jak dítěti zemře matka, otec se ožení s jinou ženou, která se stanou krutou macechou. Autor v duchu naturalismu popsal odstrčené dítě a zmrzačené kuře, jež oba umírají v kůlně. Příběh byl zfilmován, a to v roce 1999 Jaroslavem Brabcem.
Z další tvorby lze jmenovat povídkovou knihu Zátiší (1898) zasazenou do prostředí venkova. Vydal také povídkové soubory Povídky z výčepu (1908), Předtuchy (1909) nebo Z Prahy (1910).
Šlejhar je také autorem tří divadelních her, se kterými však neuspěl.