Život a dílo

Narodil se v prosinci 1566 ve Vratislavi jako Ján Jessenius (někdy uváděno jako Ján z Jesénu) do rodiny evangelíků, kteří patřili ke šlechtě, ale žili spíše měšťanským životem, neboť se svým majetkem nevyrovnali tehdejší šlechtě slezské metropole.

V rodném městě vystudoval Alžbětino gymnázium. V roce 1583 se zapsal na německé univerzitě ve Wittenberku, kde studoval medicínu a filozofii. O dva roky později začal studovat v Lipsku. Roku 1587 obhájil disertaci nazvanou Zda jsou lidské duše smrtelné. V roce 1588 odešel do Padovy, kde studoval na prestižní filozoficko-lékařské fakultě.

Roku 1591 na veřejné disputaci obhájil doktorskou práci z medicíny O onemocnění žluči při třídenní zimnici a filozofickou práci O nároku lidu na odpor proti tyranům, v níž prezentoval postoj, že pokud panovník poruší své povinnosti, poddaní k němu již žádné závazky nemají a mohou ho svrhnout i násilím.  V témže roce vydal pojednání O božské a lidské filozofii, v níž psal o rozdílu mezi metafyzikou a fyzikou.

O čtyři roky později se oženil s Marií Felsovou a roku 1597 se stal rektorem wittenberské univerzity. V roce 1600 se v Praze zúčastnil první veřejné pitvy, jejíž popis věnoval králi Rudolfu II. a českým stavům. Na žádost panovníka se přesunul do Prahy a věnoval se lékařské praxi a navazoval styky s předními členy stavovské společnosti.

V roce 1601 vydal  několik dalších odborných spisů, a to Chirurgické učení, Traktát o kostech a práci o diagnostice nazvanou Semeiotiké. Je také autorem spisů O krvi, O moru a O duši a lidském těle.

Od roku 1609 působil Jesenský ve Vídni jako lékař a historiograf panovníka. O pět let později vydal Řeč k Matyášovi, králi uherskému a českému, která byla oslavou korunovace Matyáše českým králem. Odklonil se tak od Rudolfa II. a podporoval jeho bratra.

Roku 1612 zemřela Jesenskému manželka. Nadále pokračoval ve vyjadřování přízně k Matyášovi, avšak v roce 1616 se odstěhoval zpět do Prahy i s nemanželskou dcerou. O rok později byl jmenován rektorem pražské karolinské akademie a roku 1618 získal na této protestanské univerzitě profesuru z historie, kterou na škole také přednášel.

Věnoval se i politickému životu a později se přiklonil k protihabsbursky smýšlejícím, což se mu stalo osudným. V květnu 1618 došlo k pražské defenestraci a v létě téhož roku dostal jakožto vyslanec direktorské vlády za úkol, aby odjel do Bratislavy, kde měl uherským stavům připomenout spojenectví s českými stavy. Byl však zatčen a odvezen do vězení ve Vídni, později byl vyměněn za dva jiné rukojmí.

Po smrti Matyáše se stal panovníkem Fridrich Falcký, a to v roce 1619. Na jeho korunovaci pronesl Jesenský slavnostní řeč. Po bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620, kdy se nová vláda zhroutila, byl obviněn z urážky majestátu a zatčen. Na Staroměstském náměstí byl 21. června 1621 společně s dalšími 26 muži, kteří podpořili stavovské povstání, sťat. Jeho hlava byla pro výstrahu umístěna na Staroměstskou věž. Po deseti letech byla tajně pohřbena v Týnském kostele.