Život
James Augustine Aloysius Joyce se narodil 2. února 1882 v Dublinu v katolické rodině. Od šesti let získával vzdělání v jezuitské koleji. V roce 1898 začal studovat na univerzitě v Dublinu. Po jejím absolvování odešel do Paříže, kde chtěl studovat medicínu. Živil se zde jako novinář nebo učitel angličtiny. Po smrti matky, kterou na sklonku jejího života v Dublinu navštívil, se odstěhoval do Terstu v Rakousko-Uhersku.
Základní údaje
Narození: 2. února 1882, Dublin, Irsko
Úmrtí: 13. ledna 1941, Curych, Švýcarsko
Manželka: Nora Barnacleová
Do Irska se vracel a zase odcházel, nejvíce žil v Paříži a v Curychu. V roce 1931 se po dlouhé známosti oženil s Norou Barnacleovou. V době, kdy se poznali (1904) pracovala jako pokojská v hotelu, v té době s Joycem odešla z Irska. V Curychu se seznámil a pak přátelil s psychologem Carlem Gustavem Jungem, který také léčil jeho dceru Lucii. Prodělal několik očních operací a na určitou dobu zcela oslepl (nezáměrná paralela se slepým antickým básníkem Homérem). Zemřel v Curychu 13. ledna 1941.
Dílo
Nejznámější díla
Dubliňané, Odysseus, Tryzna za Finnegana, Portrét umělce v jinošských letech
V díle Jamese Joyce se objevují dva významné motivy - jeho rodné město Dublin je místem, kde se odehrává většina jeho příběhů, a římsko-katolická církev (hodně ho inspirovala jezuitská kolej, v níž se vzdělával jako dítě). Začínal básněmi a realistickými povídkami, které pak vyšly v knize Dubliňané (1914). Ve svých dvou hlavních románech dospěl ke krajnímu subjektivismu a detailní evokaci proudu vědomí a projevů podvědomí.
Tentokrát už nezbývala naděje – dostal třetí záchvat. Večer co večer jsem míjel ten dům (měl jsem prázdniny) a zkoumal osvětlený čtverhran okna, a večer co večer zářil stejně, slabě a stejnoměrně. Kdyby zemřel, uvažoval jsem, uviděl bych odraz svíček na potemnělé roletě – věděl jsem totiž, že k hlavě mrtvého se stavějí dvě svíce. Častokrát mi opakoval: Už tady dlouho nebudu, a já si myslel, že to pronáší jen tak. J. Joyce, Dubliňané
Zasáhl radikálně do tradiční vypravěčské prózy i jazykového vyjadřování. V obou hlavních dílech, Odysseus (1922) a Tryzna za Finnegana (1939), se pokusil vytvořit cosi jako novodobý mýtus moderního člověka, v jehož životě se vše opakuje a vrací. Jedinou knihou, kterou věnoval dětem, je Kočka a čert. Napsal ji ve formě dopisu svému vnukovi. Příběh se odehrává v městečku na břehu řeky Loiry, které nemá most.
Dubliňané
První povídky napsal Joyce v letech 1904 až 1907, kniha Dubliňané vyšla ale až v roce 1914. Nakladatelé měli spoustu námitek k otevřenosti, ke zvolenému jazyku, k dosud tabuizovaným tématům. V povídkové knize se autor snažil přiblížit soudobé Irsko. Patnáct povídek se odehrává v Dublinu na přelomu 19. a 20. století. Jeho obyvatele zobrazil v celé škále psychologicky propracovaných postav a jejich příběhů.
Odysseus
frsííííífráááásk někde píská vlak mají ale ty lokomotivy sílu jako nějaké mohutné obryně na všech stranách se po nich a z nich hrne voda jako konec Sladké písně lásky chudáci celou noc být daleko venku od ženy a rodiny na těch praživých lokomotivách bylo dnes dusno dobře že jsem spálila polovinu starých Svobodářů a Fotopamlsků kdeco nechá povalovat je z něho lajdák. J. Joyce, Odysseus
Román Odysseus je jedním ze základních děl moderní evropské prózy. V 18 kapitolách tematicky vázaných k epizodám Homérovy Odyssey je zaznamenávána všední pouť irského Žida Leopolda Blooma městem Dublinem. Děj se odehrává v časovém rozmezí od 8:00 16. 6. do 8:00 17. 6. 1904. Bezvýznamný žurnalista Bloom vykonává své každodenní pochůzky, které připomínají Odysseovu pouť z Tróje na rodnou Ithaku. Postavy románu získávají role hrdinů z Homérova eposu. Telemacha, Odysseova syna, představuje intelektuál Štěpán Dedalus. Oba se potkají v noci, Bloom si Štěpána odvádí domů, ten však nocleh odmítne. Bloom uléhá vedle své ženy Molly-Penelopy, jejíž monolog v jediné nekonečné větě román uzavírá. Úsilí o postižení drobnohledného detailu bylo vyváženo důmyslnou prací s jazykem. Jednotlivé kapitoly jsou vzájemně výrazně odlišeny nejen místem a dobou děje, ale i zvláštními jednoúčelovými styly (vyprávění, katechismus, monolog, narcisismus atd.), symbolickou barvou, částí lidského těla, druhem umění. Např. jedna epizoda s názvem Sirény se odehrává v koncertní síni, symbolickým orgánem lidského těla je ucho, umění hudba.
