Životopis

Narodil se asi v roce 1461 v Hasištejnu nedaleko Kadaně jako syn Mikuláše II. Hasištejnského z Lobkovic a Žofie ze Žerotína. Rodina, která patřila mezi přední českou šlechtu, jej vychovávala v kališnické víře. Základního vzdělání se mu dostalo na rodném hradě spolu s jeho třemi bratry.

V roce 1475 odjel do Itálie, kde v Boloni a Ferraře studoval právo. Roku 1482 získal doktorát z církevního práva. Po návratu do vlasti se stal přesvědčeným katolíkem, pravděpodobně jej ovlivnil pobyt v Itálii. V následujícím roce začal svou duchovní kariéru, když jej král Vladislav II. Jagellonský jmenoval proboštem Královské kapituly na Vyšehradě. Nikdy se tak neoženil a neměl děti.

Od roku 1487 byl zaměstnán na Pražském hradě jako královský sekretář, který se staral o osobní i oficiální královskou korespondenci. Při své práci využíval znalosti latiny, ale také básnického talentu. Když panovník přesunul svůj dvůr do Budína v roce 1490, rozhodl se Hasištejnský vycestovat.

Absolvoval cestu, která vedla přes Benátky, odkud se plavil po Středozemním moři. Navštívil Palestinu, Sýrii a Egypt. Cestoval také na Sicílii, kde pozoroval sopku Etnu, pak se vydal na řecké ostrovy zpět k pobřeží Malé Asie. O jeho cestách máme informace z jeho básní a korespondence.

Stýkal se s předními humanisty (Jan Šlechta, Jeroným Balbus nebo Konrád Celtes). Přátelil se také s Viktorinem Kornelem ze Všehrd, děkanem Karlovy univerzity, než jejich kontakt ukončily osobní a náboženské spory. Myslel si, že kališník Kornel byl autorem básně Bič na papeže, která parodovala jeho skladbu. Neshodli se také v používání češtiny, kterou Hasištejnský na rozdíl od něj považoval za barbarský jazyk.

V roce 1501 se přesunul na královský dvůr do Budína, kde byl však nespokojen finančně i politicky. Získal doporučení na post olomouckého biskupa, ale pozici nezískal, a odebral se proto do ústraní.

Poslední roky života strávil na svém hradě Hasištejn, kde vedl humanistickou školu a rozšiřoval svoji velkou knihovnu, která patřila mezi největší v Evropě. Dodnes se z ní dochovalo přes 600 svazků, které obsahují tituly napříč mnoha obory. Veřejného života se naposledy zúčastnil na korunovaci Ludvíka Jagellonského v březnu 1509.

Zemřel v listopadu 1510 a byl pohřben v rodové hrobce gotického kostela sv. Mikuláše v Přísečnici. Vesnice i kostel však byly v roce 1963 zatopeny.

Dílo Hasištejnského

Jeho latinsky psané básně patří k vrcholům renesanční literární tvorby. Napsal stovky básní a dopisů. Např. jeho List Petrovi z Rožmberka je pojednáním o správě státu.

Kritizoval překlady svých veršů, o které se pokusil Řehoř Hrubý z Jelení. Během života vyšlo jen několik jeho děl knižně, většina jich byla publikována až v letech 1560–1570.

Vzhledem ke své finanční nezávislosti, která plynula z dolu na stříbro na rodinném panství, nebyl autor nikomu poplatný. Některá díla byla však určena jen pro jeho přátele a psal v nich např. o státním uspořádání po husitských válkách nebo Vladislavu Jagellonském, kterého jako panovníka uznával, ale vytýkal mu určitou nedůslednost.

V traktátu De misera humana (O lidské bídě)  z roku 1495 popisuje lidské útrapy ve čtyřech etapách – novorozeně, mládí, zralý věk a stáří, z nichž každá má svá úskalí. Je také autorem traktátu De avaritia (O lakomství).

Ad sanctum Venceslaum satira, in qua mores procerum et popularium patriae suae reprehendit (1489) bylo veršovanou satirou na mravy Čechů. V prozaickém díle De situ Pragae et incolentium moribus (O položení Prahy a mravech jejích obyvatel) v tématu pokračoval a zaměřil se hlavně na způsoby Pražanů.

Jeho básnická tvorba byla tematicky široká. Psal básně oslavné i příležitostné. Vyzýval např. k boji proti Turkům, v jiné básni oslavoval Karlovy Vary či veršoval o knihtisku.