reklama
 
 

Peking

14. 1. 2015 12:57
Hlavní město Číny Peking je jejím mozkem i srdcem.

Dalo by se říci, že jej při své návštěvě nikdy nevidíte stejný, mění se tak rychle, že i návštěvníci z vyspělých zemí nechtějí věřit, jak rychle a v jakých možných i nemožných tvarech lze v dnešní době stavět.

Peking - základní údaje

Název: Peking          
Stát: Čína
Počet obyvatel: 19 600 000
Rozloha: 1 368 km²
Nadmořská výška: 43,5 m.n.m.
Hustota obyvatel: 1 167 obyv./km²
Náboženství: buddhismus, taoismus, islám, křesťanství
Telefonní předvolba: +86

Název Peking znamená v doslovném překladu „severní hlavní město“, čímž bezpochyby vždy bylo. Nachází se na severovýchodě Číny obklopený provincií Che-pej, v rovinaté krajině zhruba 150 km od Pochajského zálivu. Tuto fádnost se pokoušeli narušit středověcí císaři, kteří nechali postavit několik umělých pahorků v oblasti severně od zakázaného města. Prý toužili dívat se na zakřivené střechy císařského paláce z ptačí perspektivy.

Peking je v každém ohledu dech beroucí. Ztrácet slova budete nejen u nádherných paláců, muzeí a chrámů, které Evropanům připadají úžasné i kdyby byly napůl rozbořené, ale také i staveb ultra moderní architektury, které pomalu a jistě vytlačují z města úzké uličky a dvoupodlažní atriové domy. Punc nepřekonatelnosti měly dát hlavnímu čínskému městu především letní olympijské hry, které se zde konaly v roce 2008. Na jejich počet ve městě vyrostlo několik velkolepých sportovních areálů, které jsou uměním samy o sobě. V člověku však také budí pocit megalomanství a jedinečnosti za každou cenu. Což má v Číně své nezhojitelné důsledky.

Peking je i tak překrásné město, i když je v podstatě dennodenně přikryté peřinou smogu. Svým vlastním životem zde žijí také dopravní prostředky, brázdící široké bulváry v dosud nezjištěném systému dopravy.

Historie

Počátky hlavního města Číny lze datovat k polovině třetího tisíciletí před naším letopočtem, i když archeologické výzkumy ve 20. letech 20. století odhalily lidskou kostru podle specialistů starou půl milionu let. První osídlení, i když nevalného významu, se zde nacházelo před 20. tisíci lety, první město královské říše Jen zde však vzniklo právě v onom zmíněném třetím tisíciletí před naším letopočtem.

V 10. století našeho letopočtu toto město, známé jako Čung-tu, sloužilo jako metropole dynastie Liao, ve 12. století pak dynastie Ťin, která zde vybudovala císařský palác a most Lu-kou, v zahraničí znám jako most Marca Pola. Ve 13. století město srovnaly se zemí mongolské hordy pod vedením Čingischána. Na jeho místě vzniklo nové město s názvem Ta-tu. Ve 14. století přemístila dynastie Ming své sídlo do města Nanking a Ta-tu bylo přejmenováno na Pej-pching. Dalších 50 let pak ještě muselo čekat na návrat císařské moci a doposud poslední přejmenování na Pej-Ťing.

Dodnes nejcennějšími památkami jsou právě paláce a chrámy z období dynastie Ming. I v dalších stoletích byly stavěny honosné paláce, zahrady a byla rozvíjena věda a kultura. Významnými změnami si město prošlo především v průběhu 19. a 20. století, kdy bylo okupováno evropskými vojenskými jednotkami, v roce 1911 zaniklo čínské císařství a město prošlo dvěma světovými válkami. Hlavním městem Čínské lidové republiky se Peking stal v roce 1949. Od té doby se Čína profilovala jako úzký přítel Sovětského svazu a KLDR, prošla Velkou proletářskou kulturní revolucí v letech 1966 a 1976 a od té doby se i Peking postupně měnil v moderní metropoli.

Turistické zajímavosti

Jádro Pekingu tvoří tři do sebe zapadající pravoúhlá města, na která na jihu navazuje čtvrté město vnější. Kdysi byla tato oblast ohraničena několikakilometrovými hradbami, které padly za oběť nové výstavbě. Nejznámější z oněch tří vnitřních měst je zajisté Zakázané město staré 700 let, jenž protíná osm kilometrů dlouhá severojižní komunikační osa. Na jejích koncích ležely důležité budovy, Oltář slunce a Oltář měsíce. Stavba Zakázaného města jako sídla čínských císařů začala v roce 1407 a trvala 14 let. Název byl odvozen od uzavřenosti vůči světu obyčejných smrtelníků, postupně se zde vystřídalo 24 císařů dynastií Ming a Čching, kteří povolili vstup pouze vybranému služebnictvu. Pověst praví, že ten, kdo jednou vstoupil za brány města, již nikdy nesměl zpět. Jednotlivé budovy areálu se pyšní jmény jako Palác nebeské čistoty, Síň velkého spojení či Palác pozemského klidu. Největší stavbou je Síň nejvyšší harmonie, kde probíhaly nejdůležitější obřady a byla také nejvyšší stavbou. Celé místo je navýsost symbolické, počet místností je roven číslu 9999, protože devítka byla považována za magickou, většina dveří je zpevněna devíti řadami hřebů zatlučených po devíti, strážní věže mají devět střešních trámů atd.

Nevyhnete se ani návštěvě náměstí Tiananmen, tedy nebeského klidu. Jde o šedivou plochu o rozměrech 880 x 500 metrů, leží ve středu Pekingu a kolem něj se vinou městské okruhy. Na severním konci se nachází pekingský symbol – rudá Brána nebeského klidu nesoucí od smrti Mao Ce Tunga v roce 1976 jeho podobiznu. Nachází se zde také Mao Ce Tungovo mauzoleum a Čínské národní muzeum. Budete-li si chtít odpočinout od minulosti, můžete zajít do největší čínské zoologické zahrady, kde mají pandu, navštívit noční trh na Donghuamen, kde můžete okusit vše od smažených kobylek po špízy s bourcem morušovým, nebo zajít do parku Jingshan, kde o víkendu zpívají relaxující obyvatele Pekingu.

Počasí

Podnebí v Pekingu je kontinentální, což zaručuje střídání čtyř ročních období. Zimy jsou zde mrazivé, což způsobuje sibiřská anticyklóna, jaro je suché a prašné, léto horké a vlhké vlivem jižního monzunu a suchý podzim. Teploty se pohybují od mínus 4 stupňů v zimě, po 26 stupňů v létě. V zimě se zde občas objeví sníh, ale není ho mnoho. Od března se mohou objevit písečné bouře, které znamenají jeden z palčivých problémů dnešního Pekingu, neboť se nedaleko ležící poušť Gobi neustále přibližuje k městu. Červena a červenec jsou obdobím dešťů. Nejvhodnější pro návštěvu jsou měsíce září a říjen, kdy je stále teplo, ale neprší.

14. 1. 2015 12:57

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama