Naše galaxie Mléčná dráha možná v dávné minulosti prošla dramatickou proměnou, která navždy změnila její podobu. Podle nové studie se její galaktický disk – plochá spirálovitá část, kde se nachází většina hvězd včetně našeho Slunce – mohl během své historie převrátit o více než 90 stupňů. Astronomové se domnívají, že k této události mohla přispět dávná srážka s jinou galaxií.
Dva naprosto odlišné světy spojuje nečekaná záhada. Vědci na trpasličí planetě Pluto i na největším měsíci Saturnu Titanu našli stejnou dosud neznámou chemickou látku. Přestože oba světy dělí miliardy kilometrů a jsou úplně jiné, vykazují identický chemický podpis.
Pluto mělo být jen zamrzlým světem na okraji Sluneční soustavy. Nová analýza dat ze sondy New Horizons ale ukázala, že na jeho povrchu probíhají dramatické procesy. Vědci na snímcích poprvé objevili obří sesuvy ledu, které se po stěnách kráterů valily i desítky kilometrů. Ten největší zabírá plochu zhruba 130 kilometrů čtverečních – dost na to, aby zasypal celé město velikosti Plzně.
Obrovské množství astronomických dat a záznamy proměn na obloze, získají vědci díky velkému přehlídkovému dalekohledu pro mapování vesmíru, který v úterý v noci začal fungovat v chilské Observatoři Very C. Rubin. Za tři noci dokáže dalekohled nasnímkovat celou jižní oblohu, což bude opakovat po následujících deset let. Na výzkumu se podílejí i vědci z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.
Po desetiletí se to zdálo jasné. Až Slunce zhruba za pět miliard let vyčerpá své palivo a začne se měnit v rudého obra, Země skončí v jeho rozpínající se žhavé obálce. Nový model belgických a francouzských astronomů ale naznačuje, že osud naší planety nemusí být tak jednoznačný.
NASA znovu ocenila práci českých astronomů Martina Maška a Jakuba Kuřáka, kteří z dálky zachytili kometu R3 PanSTARRS v průběhu času. Snímek vznikal tři týdny v Chile a ukazuje, jak se kometa na cestě ze Sluneční soustavy mění a slábne. Pro dvojici jde už o třetí společný úspěch.
Deset let sbírala data z okolí Marsu, pomáhala vozítkům na povrchu planety a přinesla vědcům nové poznatky o tom, jak se rudá planeta vyvíjela. Pak ale náhle umlkla. Měsíce nikdo nevěděl, zda se ještě ozve. Teď NASA potvrdila to, čeho se její tým obával od začátku. Příběh jedné z nejúspěšnějších marsovských misí skončil. Otázky, proč k tomu došlo, zůstávají zatím bez odpovědi.
Vědci téměř po deseti letech objasnili záhadu tajemného pásu mraků na Venuši. Nad rozpálenou planetou se totiž objevil útvar dlouhý tisíce kilometrů a nikdo netušil, jak mohl vzniknout. Nyní se ukázalo, že za podivným jevem stojí extrémní verze procesu, který známe i ze Země.
Peklo, jak ho před více než 700 lety popsal Dante Alighieri, možná nebylo jen náboženskou metaforou. Nová interpretace slavného Inferna naznačuje, že středověký básník ve skutečnosti intuitivně popsal jev, který moderní věda začala chápat až o staletí později — ničivý dopad obřího vesmírného tělesa na Zemi.
Astronomům se díky vesmírnému teleskopu Jamese Webba podařilo pořídit dosud nejzřetelnější snímky povrchu exoplanety, tedy planety mimo sluneční soustavu. Data o skalnatém světě o průměru o 30 procent větším než Země naznačují, že jde o pustinu s povrchem podobajícím se Merkuru. Nepřítomnost atmosféry a extrémní teploty - na jedné straně neúnosný žár a na druhé mráz - ji zřejmě činí neobyvatelnou.
Na samém okraji sluneční soustavy astronomové objevili objekt, který zpochybňuje dosavadní představy o tom, jak se malé ledové světy chovají. Je malý, extrémně chladný a podle současných modelů by neměl být schopen dlouhodobě udržet atmosféru. Nová pozorování ale naznačují opak. Jak je to možné a co tento nenápadný objekt prozrazuje o vesmíru?
Dvě vozítka NASA, Curiosity a Perseverance, ukazují Mars ze dvou zcela odlišných perspektiv. Nové 360° panoramatické snímky, které oba stroje pořídily, doplňují mozaiku toho, jak se planeta vyvíjela a jakou roli v její historii hrála voda.
Vědci před lety rozhodli, že Pluto do elitního klubu planet nepatří. Teď se to může změnit. Vizionář v čele NASA Jared Isaacman rozvířil vody prohlášením, které konzervativní astronomy zvedlo ze židlí. Podle něj byla degradace Pluta chybou, kterou je načase napravit. Dočkáme se návratu k devíti planetám?
Vesmírné vozítko Curiosity analyzovalo miliardy let starou horninu a našlo v ní něco nečekaného. „Objevili jsme soubor organických molekul, které zvyšují pravděpodobnost, že Mars mohl v minulosti poskytovat prostředí vhodné pro život,“ vysvětluje Ashwin Vasavada z Laboratoře proudového pohonu NASA (JPL NASA). Co přesně nález znamená – a proč zatím nepřináší jednoznačné odpovědi na některé otázky?
Ještě před několika desetiletími by myšlenka vody na Měsíci zněla spíše jako sci-fi. Dnes však vědci stále častěji nacházejí důkazy, že náš přirozený satelit skrývá zásoby ledu, a to především v hlubokých kráterech poblíž pólů. Nová studie nyní naznačuje, kde by mohlo být ledu nejvíce a jak se na Měsíci pravděpodobně hromadil. Například pro budoucí mise Artemis jde o zprávu zásadního významu.
Na ranní obloze se právě odehrává nenápadné, ale výjimečné představení. Kometa, která k nám přiletěla z okraje Sluneční soustavy a po průletu zmizí navždy v mezihvězdném prostoru, je na pár dní v dosahu pozorovatelů i z Česka. Kdo si přivstane, může ji ještě stihnout – podle odborníků dokonce i bez dalekohledu.
Myšlenka, že život na Zemi mohl vzniknout jinde ve vesmíru, byla dlouho spíše doménou spekulací. Nový experiment amerických vědců jí však dodává reálnější obrysy. Extrémně odolné bakterie totiž v laboratoři přežily tlak srovnatelný s tím, jaký vzniká při dopadu asteroidu na Mars. Výsledek tak oživuje hypotézu, že dopady asteroidů mohly umožnit mikrobům „přeskakovat“ mezi planetami.
Mezinárodní tým vědců objevil potenciálně obyvatelnou planetu vzdálenou asi 146 světelných let. Planeta s podobnou velikostí jako Země může nabízet podmínky vhodné pro život, pokud by to dovolila teplota na povrchu. Nachází se totiž v oblasti, kde se může teplota pohybovat až kolem minus 70 stupňů, napsal web listu The Guardian.
Sonda Juice Evropské kosmické agentury letí k Jupiteru, aby detailně prozkoumala jeho ledové měsíce. Osud jí však do cesty přihrál unikátní vesmírný objekt – aktivní mezihvězdnou kometu 3I/ATLAS. Pozoruje ji z jedinečné pozice, daleko od rušivého jasu Země a Slunce, a z úplně jiného úhlu než pozemní dalekohledy. Vědcům tak může přinést cenná data.
Myslíte si, že sedíte v klidu u kávy? Omyl. Země se točí, obíhá Slunce a celá naše soustava uhání vesmírným prostorem. Až dosud si fyzici mysleli, že vědí, jak rychle. Jenže když se němečtí vědci podívali na vzdálené galaxie novým způsobem, čísla přestala sedět. Podle jejich dat se řítíme vesmírem třikrát rychleji. Pokud mají pravdu, znamená to jediné: v našem základním chápání vesmíru je trhlina.
