Považujete vepřo knedlo zelo za letitý národní poklad? Ve skutečnosti jste skočili na vějičku sto padesát let starému reklamnímu triku. Skutečné národní jídlo Češek a Čechů totiž vypadalo úplně jinak. Jenže se k němu špatně pilo pivo a měšťané v 19. století vyžadovali maso. Historik Martin Franc vysvětluje, jak pražští hostinští stvořili legendu, na které se dalo nejlépe vydělat.
Na Tchaj-wanu by českou hospodu čekal málokdo. Přesto v centru Tchaj-peje existuje místo, kde si můžete dát svíčkovou, guláš, smažený sýr nebo utopence a zapít je českým pivem. Divadlo je jediná restaurace na celém Tchaj-wanu, která servíruje tradiční českou kuchyni. „Přijde mi docela vtipné říkat, že lidé chodí do divadla na pivo,“ přibližuje její majitel Karel Picha.
Britský novinář Jonny Garrett v knize Za vším hledej pivo představuje tento nápoj jako klíčový vynález, který formoval lidskou civilizaci. Ačkoliv autor občas historická fakta poněkud ohýbá a českému čtenáři např. servíruje guláš s bramborovým knedlíkem, jeho putování po světových pivních kulturách nabízí čtivý pohled na to, jak pivo spojovalo národy, bořilo bariéry a budovalo identitu.
Dvakrát do roka je přejídání skoro povinností. Kdy přesně? Přece na Vánoce a pak na Tučný čtvrtek, na který se těší jedlíci a víc jak 50 českých restaurací. Zatímco podniky lákají na štědrost a tradici před půstem, část gastronomické scény varuje: slovo „tučný“ je dnes skoro sprosté. Má svátek hodování ještě šanci obstát v éře zdravého životního stylu a politiky neplýtvání?
Cestu české delegace na Ukrajinu, vedenou ministrem zahraničí Petrem Macinkou, zastínil krátký rozhovor se sporným výrokem poslance Filipa Turka. Novinář Radek Bartoníček, který byl na místě a Turka sám vyzpovídal, popisuje, co se skutečně odehrávalo v Kyjevě i během dlouhých hodin ve vlaku.
