Větrník je kupa šlehačky a sentimentu na jednom sladkém talířku. Svou ikonickou podobu má ale teprve pár desetiletí. Odkud se vzal a jak poznat, jestli platíte za dobře provedené řemeslo, nebo ošizeného chudáka? Zeptali jsme se badatelky v historii stravování, zapátrali ve starých novinách a časopisech a nechali si poradit od dvou vyhlášených cukrářů.
Když v Itálii přijdou typická letní vedra, místní nezamíří k automatu s limonádou. Jak možná tušíte, Ital se odebere do kavárny, kde si objedná a číšník za pár okamžiků provede jednoduchý, skoro obřadní pohyb, aby kávu řádně utopil. A někdy i trochu opravil.
Známe to téměř všichni. Po vydatném obědě se opřeme do židle, cítíme se plní a jsme si jistí, že další sousto už nepřipadá v úvahu. Jenže pak přijde otázka „kdo si dá dezert?“ – a najednou se zdá, že by se do nás přece jen něco sladkého ještě vešlo. Jak je možné, že vždycky máme místo na dezert? Podle vědců nejde o slabou vůli ani výmluvu.
