Když v roce 2024 slavil uhlobaron Pavel Tykač 60. narozeniny, na ostrově Svatý Bartoloměj v Karibiku se objevil i Pavel Matocha, tehdejší místopředseda Rady ČT. Nyní před pražským soudem vypověděl, že na luxusní oslavu jej pozvala miliardářova manželka Ivana Tykač. Matocha přitom odmítl, že by Tykač či kdokoliv jiný jeho rozhodování v kontrolním orgánu veřejnoprávní televize ovlivňoval.
Vláda Miloše Zemana nevěděla, že nejde o zahraničního investora, který používá finanční prostředky původem z Mostecké uhelné společnosti. I takto státní zástupce Radek Bartoš vyjádřil nesouhlas s odvoláním těch, kdo byli před třemi lety odsouzeni v kauze privatizace těžební společnosti. Podle Antonia Koláčka prý zmiňovaný žalobce tehdejší činy nepochopil, řekl ve čtvrtek u Vrchního soudu v Praze.
Česká justice se vrací k jedné z největších privatizačních bolestí konce 90. let. Ani téměř po třiceti letech pachuť kolem prodeje Mostecké uhelné společnosti nezmizela. Dříve odsouzený uhlobaron Antonio Koláček teď prý chce přijít s důkazy, které pohled na privatizaci změní. A jej osvobodí.
V panelovém mosteckém sídle těžební firmy Sev.en před několika dny proběhlo jednání se starosty obcí sousedících s povrchovým velkolomem ČSA. Společnost uhlobarona Pavla Tykače tak bez přítomnosti zástupců ministerstva životního prostředí spustila vyplácení části peněz ušetřených z odpuštěných rekultivací. A byť měl původně celý proces řídit stát, teď má daleko marginálnější pozici.
Justiční událost podzimu se blíží. Vrchní soud v Praze otevře miliardovou kauzu privatizace Mostecké uhelné společnosti. Uhlobaron Antonio Koláček totiž nesouhlasí s dřívějším ortelem, podle nějž se dopustil podvodu a musí na sedm a půl roku do vězení. „V mém zájmu je, aby se na všech rovinách ukázala pravda – v Česku, ve Švýcarsku i ve směru k Petru Pudilovi a Vasilu Bobelovi,“ říká dnes Koláček.
Místo povinné rekultivace necháme hnědouhelné lomy ladem, ať v nich úřaduje sama příroda. A část připravených peněz pak těžební firmy Pavla Tykače převedou pod dohledem státu obcím v okolí dolů. S touhle představou se vláda Petra Fialy pustila do obrovských změn v úklidu po povrchové těžbě. Jenže jak se nyní ukazuje, plán má velké trhliny. Miliardář chce mít nad rozdělováním peněz poslední slovo.
Ksindl jeden! Já vám nevěřím! Ten projekt tady nechceme. I to si vyslechli zástupci ministerstva životního prostředí či těžební firmy Geomet a Severočeských dolů, kteří dorazili do Dubí na veřejnou debatu o chystané těžbě lithia na Cínovci. S plánem za 42 miliard korun, jenž by měl Krušné hory poznamenat minimálně na 30 let a který navíc nabírá zpoždění, zkrátka řada místních stále nesouhlasí.
Těžba uhlí v České republice v loňském roce i přes budoucí plánovaný útlum vzrostla. V lomech a dolech se vytěžilo asi 25,6 milionu tun hnědého a černého uhlí, což bylo meziročně o přibližně dvě procenta více.
I když byla havířina jedním z nejtěžších řemesel, ve slezských rodinách měla dlouhou tradici. Udržovala se i po několik generací a uhlí dávalo práci nejen mužům, ale i ženám. Tomu je teď konec. S uzavřením Dolu ČSM ve Stonavě tahle letitá historie skončila. A jak to samy rodiny řeší? Reportér deníku Aktuálně.cz s některými z nich mluvil.
Konec těžby uhlí a krize ocelářství. Dva problémy, které dopadají na český těžký průmysl, se minulý týden zhmotnily ve Slezsku. Smuteční akcí havířů a protestním mítinkem ocelářů. A byť do Ostravy přijel premiér Andrej Babiš i vládní zmocněnec Filip Turek, ten nejpovolanější - ministr průmyslu - chyběl. Vyrazil do Berlína. Podle některých médií je Karel Havlíček u Babiše v nemilosti.
Smutek v očích, bučení na prezidenta Petra Pavla, lahváč v kroužku před kantýnou nebo historky o tom, kdo komu v hospodě roztrhal triko. Středa 4. února ve Stonavě na Karvinsku měla řadu stereotypů, které si člověk se slezskými horníky spojuje. I přesto všechno to byl ale den, kdy tradiční havířská profese v českých zemích zanikla. Odteď už nikdo nevytěží ani kilogram uhlí.
V šatně si naposledy oblékl fáračky, nasadil přilbu a cestou k těžní kleci narychlo vypil povinnou gulášovku. Karel Blahut, závodní Dolu ČSM, sfáral do hloubky 1300 metrů už po sedmitisící padesáté osmé. Tentokrát to ale bylo jiné.
Řada výztuží pod zemí zůstane, některé ale ještě havíři stihnou vytáhnout. „Vylamování“ ocele z chodeb je dřina, jak právě dokazuje jeden ze zpocených mužů. Pracuje jen v trenkách a přilbě. Reportér deníku Aktuálně.cz sfáral za havíři do stonavského Dolu ČSM na jednu z posledních šichet. Tady na začátku roku 2026 skončí dlouhá historie těžby černého uhlí u nás. A s ní zanikne i hornická profese.
Jedno páteční ráno, které začalo radostí z očekávaných podzimních prázdnin – a skončilo smutkem celé vesnice. V říjnu 1966 se na velšský Aberfan zřítila obrovská masa uhelného odpadu a pohřbila školu plnou dětí. 144 mrtvých. Zděšená veřejnost, trauma přeživších – a královna, která přišla pozdě. Jedna z největších katastrof v dějinách Spojeného království navíc zůstala bez trestu.
Pavel Tykač, uhlobaron a vlastník fotbalové Slavie, má problém s tím, jak o něm mluví Jakub Michálek. Podal na něj proto žalobu, kterou v úterý otevřel pražský soud. Hned na začátku se ukázalo, že miliardář se s pirátským poslancem nedomluví mimosoudně. Kauza se tak do sněmovních voleb, v nichž bude na posledním místě pražské kandidátky i Michálek, nestihne uzavřít.
Přes kilometr dlouhý zemní val osázený stromy a keři má zmírnit dopady těžby v polském hnědouhelném dole Turów na obyvatele obcí na české straně hranice. Val by měl částečně zabránit některým negativním vlivům dolu na příhraniční oblasti, především zastíní těžební jámu při pohledu z české strany. Po vypořádání a zapracování připomínek by stavba valu měla začít ještě letos na podzim.
Fotograf Jiří Žižka dlouhodobě dokumentuje krajinu a život lidí na Ostravsku a v Těšínském Slezsku. Jeho cílem je zachytit emoce míst poznamenaných těžbou, zaznamenat, jak se na nich žije, a proniknout do vnitřního světa tamních lidí. Nyní své snímky vystavuje v Galerii Opera v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě. K vidění tam jsou do 28. června.
Polský hnědouhelný důl Turów je rozbuškou na česko-polsko-německé hranici. Varšava pokračuje v těžbě navzdory nařízení Soudního dvoru Evropské unie. Českým obcím vadí prach a hluk, obří jáma jim prý bere vodu. Těžaři tomu chtějí bránit obří podzemní "zdí", jenže její funkčnost je zatím nejasná. Do toho se místní Poláci bojí o práci a německá Žitava o své domy.
Místo prašné jámy třpytící se hladina vody a okolo les poskytující příjemný chládek. Tak by mohla podle představ polské státní těžařské firmy PGE vypadat budoucnost místa, kde se dnes rozkládá obří hnědouhelný důl Turów. Plány na proměnu lokality jsou zatím jen vágní, experti ale varují, že zaplavení těžební jámy potrvá desítky let. A scházet může to úplně nejdůležitější: voda.
