





























Retro styl není jen nostalgická hra s minulostí, ale také překvapivě chytrá investice. Přesně to dokazuje příběh páru, který se rozhodl jít proti všem realitním poučkám. Místo moderního minimalismu vrátil svému domu atmosféru roku 1966 – a hodnota nemovitosti tím vzrostla o více než 5,8 milionu korun.



Na úpatí Bílých Karpat, kde lesy pozvolna přecházejí v louky, vyrostlo stavení, které místu přineslo nový život. A rodinná firma Janošík tu otevřela své nové sídlo a showroom. Dům, kterému říkají Spoj, vzešel z rekonstrukce bývalé obilné haly z 50. let – a stal se ukázkou toho, jak lze průmyslovou stavbu přetvořit s respektem k místu i době.



Při rekonstrukci se většina lidí zaměřuje na to, co je vidět - nová kuchyňská linka, podlahy, okna. Přitom právě chytré a dlouhodobé úpravy a vychytávky, které nejsou hned vidět, rozhodnou o komfortu i výdajích na bydlení na dalších patnáct až dvacet let. Navíc některé z těchto úprav podpoří i zdravější vnitřní prostředí nebo se vám finančně vrátí v podobě úspor za energie.



Něco si člověk plánuje roky, něco přijde zcela nečekaně. Třeba koupě nemovitosti. Iveta s Jaroslavem hledali auto, ale místo něj nakonec zakoupili starou chaloupku z roku 1936. A tím odstartovali novou životní kapitolu. Dnes žijí přímo v srdci přírody společně s fotogenickým psem Hugem a společnost jim v noci dělají i jeleni, kteří se pasou ze doprovodu šumění lesa. Prostě pohádka.



Zděděný statek nad Berounkou, zvířata, dítě v náručí a úspěšný profil. Když se Veronika pustila do rekonstrukce starého domu po dědečkovi, netušila, že se z něj stane černá díra na peníze. I tak přestavby a stěhování nelituje. Staré stavení i ves si totiž zamilovala - stejně jako její muž, kterému se z města zprvu moc nechtělo. Jediné, co dnes rodinu trápí, je časté sucho. A poškrábané zdi.



Majitelé dnes již do detailu vyladěné venkovské stavby měli od začátku jasno: hledali tiché místo v blízkosti přírody. Když v jedné malé vesnici našli právě toto stavení, okamžitě se do něj zamilovali. Díky poloze, rozlehlé zahradě i okolním lesům získali přesně to, co hledali – klid, prostor a soukromí. Cesta k vysněnému bydlení však nebyla snadná. Domek totiž musel projít výraznou rekonstrukcí.



"Ono je to vlastně úžasné tak, jak to je. Nádherné místo. Ostatní, zdá se, není až tak důležité,“ říkal architekt Richard Kilo při první obhlídce, přičemž jeho kolega Matej Honč dodal: "Ano. Pěkné se okouká. Akorát ten dům se nám jaksi otáčí zády." A tak začal příběh rekonstrukce domu z roku 1926 - pod starým ořechem, v obci Plavecký Štvrtok na Slovensku.



Když se díváte na jejich domy dnes, působí jako klidné a vyladěné útočiště. Jenže cesta k nim vedla přes nepochopení, náročná rozhodnutí a hodiny práce. Keramička Lenka Hložková a podnikatelka Markéta Stehlíková se nezalekly výzev, které by jiní raději obešli obloukem. Obě vsadily na starou nemovitost – jednu zděděnou, druhou opuštěnou – a přetvořily je v místa, která dnes inspirují tisíce lidí.



Na první pohled nenápadná budova na spodní straně Masarykova náměstí v Jihlavě. Ve chvíli, kdy vstoupíte dovnitř, však pochopíte, že stojíte na prahu výjimečného architektonického počinu. Stříbrný dům je nejen cennou památkou, ale také inspirativním prostorem. Propojuje totiž více než sedm století historie do jednoho soudobého příběhu.



Na jihovýchodním svahu pražského Barrandova, kde kličkujete mezi elegantními vilami, stojí dům, kterému se říkávalo Indiánská loď. Před sedmi lety se vila znovuzrodila, a to díky citlivé rekonstrukci spojující minulost, přítomnost i budoucnost. A není divu, že její tvary evokující trup velké dřevěné lodi plující krajinou i po téměř devadesáti letech dokážou okouzlit každého, kdo projde kolem.



Na okraji malé vesnice Zadní Arnoštov stojí dům, který si pamatuje víc než jen jednu epochu. V 17. století tu bývala usedlost, která se později dočkala přestavby na sýpku. A pak zůstala stát – prázdná a zpustošená. I tak působivá. Při její rekonstrukci tak bylo jasné, že je nutné přijmout jeho minulost – a pracovat s ní. Nyní stavba nabízí víc než místo k přespání.



Když Zuzana Kaščáková poprvé spatřila svůj nynější dům, okamžitě věděla, že tady našla domov. A to i přesto, že nešlo o novostavbu, ani opravenou nemovitost připravenou k nastěhování. Naopak. Čekala ji kompletní rekonstrukce venkovského stavení. A tak do koupě šla s vědomím, že nepůjde o jednoduchý projekt. Právě v tom spočívala jeho hodnota a dnes už dva roky žije ve skvostu jménem "Ruinička".



Už jako malá holka lezla na půdu staré stodoly po pradědečkovi a snila o tom, že v ní jednou bude bydlet. Po letech se sen stal skutečností. Příběh keramičky Lenky Hložkové, která se vrátila ke kořenům, je inspirací pro všechny, kdo se nebojí udělat životní změnu. Dům s romantickými prvky a zelenými dveřmi v sobě neukrývá jen keramickou dílnu, ale také příběh splněného snu, odvahy a lásky.