"Hodně lidí vnímá život na venkově příliš idealisticky. Mohou za to sociální sítě, já se snažím ukazovat i odvrácenou stranu," říká eko-farmářka a influencerka Libuše Součková, která svůj život na farmě dokumentuje na instagramovém profilu Statek v sedle. "Snažím se nabourávat stereotypy o ženách. Naučila jsem se, že není tak těžké používat třeba aku vrtačku nebo něco rozříznout," popisuje.
"Hodně lidí vnímá život na venkově příliš idealisticky. Mohou za to sociální sítě, já se snažím ukazovat i odvrácenou stranu," říká eko-farmářka a influencerka Libuše Součková, která svůj život na farmě dokumentuje na instagramovém profilu Statek v sedle. "Snažím se nabourávat stereotypy o ženách. Naučila jsem se, že není tak těžké používat třeba aku vrtačku nebo něco rozříznout," popisuje.
Způsob, jakým by jejich obor měl být v Evropské unii financován po dobu blížícího se sedmiletého období, vyvolal mezi zemědělci velké pobouření. Na návrhu rozpočtu na roky 2028 až 2034, který byl zveřejněn v červenci, jim vadí, že na společnou zemědělskou politiku má být vyčleněno 300 miliard eur, bezmála o 90 miliard méně než v současném sedmiletém období.
Do pomoci zapojují rodinu, mají vlastní e-shop, naslouchají zákazníkům a sázejí na přímou komunikaci s okolím, třeba formou sociálních sítí. Řeč je o drobných farmářích, kteří v Česku hledají nové cesty, jak se uživit. Krůček po krůčku se to učí i mladá farma z Vysočiny, kterou vedou manželé Pechovi. Na menší farmáře pobídkami myslí i priority Společné zemědělské politiky EU.
Tuzemské farmáře čeká tvrdý boj o peníze z evropského rozpočtu. Unie chce na společnou zemědělskou politiku dávat výrazné méně. Přestože zemědělci škrty v dotacích očekávali, s tak výrazným snížením peněz, se jakým v létě přišel návrh "sedmiletého rozpočtu" Evropské unie, prý nepočítali.
Zájem o pěstování brambor se v Česku dlouhodobě snižuje. V roce 2022 zemědělci bramborami osázeli jen 21 680 hektarů. V uplynulých letech se změnila i spotřeba a chování zákazníků. Pytle brambor nahradila menší balení s očištěnými kusy. Státní zemědělský intervenční fond loni v rámci Společné zemědělské politiky EU českým zemědělcům vyplatil skoro 40 miliard korun. Podívejte se na velký přehled.
Multifunkční krajina, pole i les v jednom, která čerpá výhod obojího. Agrolesnictví je způsob hospodaření, který na jednom pozemku kombinuje pěstování dřevin - ať už stromů nebo keřů - s pěstováním zemědělských plodin, popřípadě s chovem zvířat. Populární je v okolí Středozemního moře, v tropických oblastech mezi zemědělskými systémy dominuje. Svou oblibu si ale získává i v Česku, zejména díky EU.
Být včelařem v Česku není žádný med. Chovatele opylovačů tíží výkyvy počasí spojené s klimatickou změnou. Kvůli suchu a nedostatku kvetoucích luk mají včely potíže nashromáždit dostatek medu samy pro sebe, natož pro včelaře k prodeji. Opylovače také hubí pesticidy a hnojiva, kterými zemědělci stříkají pole. Cenu medu pak v obchodech stlačuje konkurence ze zemí mimo EU.
Největší politická skupina na kontinentu podpořila zemědělce, kteří odmítají ekologičtější hospodaření pod hlavičkou Green Dealu. Pokud neustane tlak na ochranu životního prostředí, hrozí podle lidovců ztráta konkurenceschopnosti, odchod lidí ze zemědělství a i nedostatek potravin v Evropě. Rok před novými eurovolbami tím začal boj o hlasy lidí, kteří se bojí dopadů zelené politiky na živobytí.
Cílem konference Proměny zemědělství, již pořádalo vydavatelství Economia, společně se serverem Euractiv a týdeníkem Zemědělec za spolufinancování Evropská unie, bylo rozpoutat diskusi o aktuálním stavu zemědělství v Česku a o výzvách, které před ním stojí.
Dnešní venkov už není pouze prostorem pro zemědělskou výrobu jako v minulosti, ale stává se z něj místo pro konzum v rámci cestovního ruchu. Role tradičních rodin a vůdčí osobnosti hospodáře se vytrácí. Na posílení role žen v zemědělství a venkovském životě se zaměřuje evropský projekt, do něhož se zapojila i Mendelova univerzita v Brně. V podcastu Aktuálně.cz hovořila profesorka Milada Šťastná.
Hospodaření, které vnímá rostliny a organismy v zemi jako jeden společný ekosystém a jehož výsledkem je zdravá půda bez zbytečných zásahů člověka. Lidé, kteří se věnují regenerativnímu zemědělství, využívají přirozené vlastnosti půdy, snaží se o návrat k přírodě a raději než na hnojiva sází na bakterie přítomné v zemině.
Dlouhodobé stárnutí a nefungující generační obměna v zemědělství straší celou Evropskou unii. Obor se potýká s nezájmem mladých lidí, studovat na agronoma či zootechnika jim totiž nedává smysl. Příliš velký důraz na hloubku teoretických znalostí studenty českých škol spíše odrazuje, ve hře přitom není nic menšího než potravinová bezpečnost kontinentu.
Tomáš Zoufalý vede v Nových Bránicích kousek pod Brnem rodinnou farmu hospodařící na 530 hektarech. Na 300 hektarech pěstuje zeleninu, zbylou plochu zabírá hlavně pšenice a kukuřice. Jako řada zemědělců, i on má dlouhodobě problémy sehnat pracovní sílu. Práci na poli mu proto ulehčují technologie. K sázení, hnojení i ostřikům používá traktory s navigací GPS.
"Povědomí o zemědělství je malé, ale ochota přijít se podívat do provozu je velká. Proto jsme od počátku chtěli veřejnosti otevřenou farmu, která zatraktivní náhled na zemědělství," říká Zlata Ronzová Mádrová ze Zlaté farmy na Prostějovsku, vítězka letošního národního kola soutěže Mladý farmář roku 2022. Česko v prosinci reprezentovala i během evropského kola v Bruselu.
V rámci nového Strategického plánu společné zemědělské politiky poputuje v následujících letech z evropských fondů do českého zemědělství až 200 miliard korun. Princip rozdělování dotací mezi jednotlivé farmáře se ale změní. O tom, co budou nová pravidla pro tuzemské zemědělství znamenat, diskutovali v podcastu Aktuálně.cz zástupci malých a velkých zemědělských podniků.
Společné unijní zemědělství patří už léta mezi nejkontroverznější evropské politiky. V současnosti více cílí na podporu menších farmářů a usiluje o udržitelnější a ekologičtější přístup. To se ovšem v době krize a zvyšujících se nákladů na živobytí nezamlouvá zejména větším zemědělcům. Odborníci přitom upozorňují na to, že mezi přívlastky "ekologický" a "udržitelný" není rovnítko.
Méně zákazníků, nejistá budoucnost a hlavně ceny energií přiměly skončit už řadu rodinných farem napříč Českem. Ustát situaci jim nepomohlo ani to, že rostoucí náklady promítly do svých ceníků. Zatímco farmáři mluví o tisících farem v problémech, stát situaci tak dramaticky nevnímá - podle svých slov eviduje jen jednotky zkrachovalých podniků.
Česká republika má plán, jak správně využít 8,1 miliardy eur z evropských fondů, které míří k českým farmářům a farmářkám. Kdo a kdy peníze dostane? O slovo se hlásí rodinné podniky i ochránci přírody.
Cílem projektu je zvýšit povědomí veřejnosti o reformované evropské společné zemědělské politice a o příležitosti, kterou představuje pro podporu přechodu českého zemědělství a výroby potravin k systému, který je udržitelnější a přináší výhody jak zemědělcům, tak občanům.
Bezděkovský mlýn rodiny Řezníčkovy v Rohozné na Jihlavsku se věnuje chovu masného skotu a letos získal dvě ocenění. Cenu Svazu ekologických zemědělců (PRO-BIO) za Nejlepšího sedláka roku a Bartákův hrnec pro nejlepší ekofarmu si manželé Řezníčkovi převzali v sobotu, kdy statek zároveň otevřeli veřejnosti. "Když jsme vstoupili do ekologie, reakce některých byly, že tam jdeme kvůli dotacím. Nedokázali jsme jim vysvětlit, že je to z přesvědčení," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Věra Řezníčková.
Škála biofarem v Česku je pestrá. Zatímco některé se zabývají třeba ovocnářstvím, zavařováním, agroturistikou, či výrobou masa nebo mléčných výrobků bez chemie a "éček", jiné obhospodařují široké lány pastvin, na kterých žijí exotické druhy skotu takřka bez kontaktu s člověkem. Na příklady zajímavých projektů v rámci českého ekoagrosektoru se můžete podívat v interaktivní mapě Aktuálně.cz.
Zemědělství na celém světě dnes kvůli nárůstu populace a klimatickým změnám čelí velkým výzvám. Jednou z nich je jeho udržitelnost. "Naše zemědělství není v dobrém stavu, zejména po enviromentální stránce," říká Bedřich Moldan, zástupce ředitele Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.
V roce 1990 byly na území Česka pouze tři ekologicky hospodařící farmy. Dnes jich je na čtyři a půl tisíce. Nárůst jejich počtu byl patrný zejména po vstupu do EU, kdy čeští farmáři mohli v rámci Společné zemědělské politiky (CAP) začít využívat dotace z Bruselu. V podílu ekologicky hospodařících subjektů zaujímá Česko v EU druhé místo hned po Rakousku. Co se týče podílu ekologicky obhospodařované zemědělské půdy, patří ČR pátá pozice. Ve statistikách tak země poráží i průkopníky ekozemědělství ze západní Evropy. Poněkud překvapivý fakt má jednoduchou příčinu: hlavními oblastmi ekozemědělství jsou tradičně méně příznivé horské a podhorské oblasti a většinu z nich tvoří nenáročné pastviny.
Vyhlášenou kozí biofarmu v Pěnčíně na Jablonecku ohrožuje už druhým rokem sucho. Loni musel její majitel Josef Pulíček vybít část chovu, a pokud se situace nezlepší, bude muset počet koz a ovcí snižovat i letos. Seno mu přitom zbývá už jen na tři týdny. Státní dotace podle něj loni pokryly nákup vody, ale už ne škody. Dotace z Bruselu farmě v uplynulých letech pomohly s modernizací, úvěry s nimi spojené je však nyní v nelehkých časech zatěžují. "Místo aby k zemědělcům přicházela jedna kontrola za druhou, měli by tito úředníci být pověřeni prověřováním dopadů sucha na jednotlivých farmách," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Pulíček.
Už od roku 2021 má platit nová evropská zemědělská politika, která zahrnuje i pravidla pro čerpání dotací z unijního rozpočtu. Evropská komise navrhuje, aby od toho data přímé dotace z hektaru či zvířete byly zastropovány na šedesáti tisících eur pro jeden zemědělský subjekt. Česko společně se Slovenskem a Německem se dlouhodobě netají odporem k tomuto přístupu.
