Je o dobru a zlu v nás, o ušlechtilých duševních vznětech a jejich dopadech do praktického života.
Pozvánka do divadla: Maxim Gorkij: Děti slunce
Hlavní hrdina Pavel Protasov sedí pohroužený do svých chemických pokusů, přemítá nad zákonitostmi vesmíru a o lepším životě pro všechny, a přitom nevidí, že mu nejlepší přítel chodí za ženou. Nebo to vidí a nic s tím nedělá? Podobně jako nedokáže domluvit zámečníku Jegorovi, aby nepil a nebil manželku? Do jaké míry je tedy svět těch, kteří touží připravit novou skutečnost, v rozporu s realitou? A jak uskutečňování jejich vizí může dopadnout? Jsou ti, kteří jako by „žili jen z paprsků slunce“ povzneseni nad neradostnou skutečností, hodni spíš obdivu nebo výsměchu?
Děti slunce (1905) - v naší úpravě Sluníčkáři - patří k vrcholům Gorkého (1868–1936) dramatického cyklu o intelektuálech ve společnosti v přechodu.
I když snesou srovnání i s vrcholnými hrami A. P. Čechova a hrají je významná evropská činoherní divadla, u nás byly uváděny naposledy před 40 lety. Možná za to může Peškovův pseudonym Gorkij („Hořký“), či množství ideologických nálepek nabalených na tuto rozporuplnou literární osobnost.
Text, který autor napsal ve vězení po nezdařené revoluci roku 1905, se při letošních říjnových a listopadových zkouškách nečekaně vnitřně aktualizoval. V našem současném světě, který se musí dokázat vyrovnat s důsledky intelektuálských vizí „sluníčkářů“, je důležité, ale také zajímavé a dráždivé, se tímto tématem zabývat. Jako každé správné drama nenabízejí Sluníčkáři odpovědi, ale kladou otázky. Přijďte si na ně zkusit odpovídat spolu se
S. Postlerovou, I. Barešem, A. Talackovou, I. Řezáčem, Z. Vejvodovou, T. Pavelkou, C. Mayerovou, S. Skopalem a dalšími, které do inscenace obsadil režisér J. Deák. Premiéra je plánována na 16. 12. 2016.