Když v prosinci 2004 zemřela Zuzana Navarová, bylo Marii Puttnerové osmnáct let. Obě zpěvačky se nikdy nesetkaly a Puttnerová ani nikdy nenavštívila koncert Navarové. V čase, kdy ona končila ve skupině Nerez, chodila Puttnerová do druhé třídy. A když Navarová vystupovala s kapelou Koa, jihomoravskou gymnazistku uchvátila spíš nekonečná variabilita alternativní hudebnice Ivy Bittové.
Je to asi poslední nahraná píseň Zuzany Navarové. Rok před svou smrtí ji věnovala zpěvačce Marii Rottrové a sdělovala v ní „tak s křídly na nohou / poletím oblohou / s duhou až do noci / není mi pomoci“. Teprve když Navarová 7. prosince před dvaceti lety zemřela na rakovinu, Rottrová zpětně pochopila, že skladba Žaluzie je z doby blížícího se konce. Vydala ji pak v listopadu 2009 na albu Stopy.
Próza Nebe pod Berlínem změnila spisovateli Jaroslavu Rudišovi život. Alespoň to uvádí v poznámce k letošnímu druhému vydání svého debutu z roku 2002. „Donutila mě psát a toulat se historií a současností,“ podotýká autor, který se pak díky dalším knihám, z nichž některé publikoval nejprve v němčině, stal držitelem prestižních cen a respektovanou česko-německou kulturní institucí.
Slovo Humoreska pomyslně rozdělil na dvě části. Jazzový kontrabasista, klavírista a skladatel Jiří Slavík tím posunul jeho význam exotickým směrem. Skladba Antonína Dvořáka tak pod názvem HumoreSka dostane tuto sobotu na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou nový impulz.
Stránky Supraphonline, kde lze koupit většinu české hudby, nabízejí 130 alb, na nichž se podílel Michael Kocáb. Autorství má připsané u 92 a interpretační účast na 74. To je slušná bilance skladatele, klávesisty a zpěváka, který tento čtvrtek speciálním koncertem na festivalu Metronome Prague oslaví letošní sedmdesátiny.
V knize Nebo, peklo, raj věnované slovenskému hudebníkovi Mariánu Vargovi se často opakuje slovo „geniální“. Varhaník, klavírista a skladatel, který zemřel roku 2017, však za svou výjimečnost platil daň. Ničil se, protože ho "talent vláčel v zubech" a bylo těžké to břímě unést, vzpomíná v téměř pětisetstránkové publikaci textař a spolupracovník Kamil Peteraj.
Jan P. Muchow tomu říká hibernace. Ani nečekal, že se z ní jeho hudební skupina Ecstasy of Saint Theresa po osmi letech probudí. Naposledy veřejně a ojediněle zahrála roku 2016 v pražské Arše u příležitosti 25. výročí Radia 1, jehož prostřednictvím se prosadila po sametové revoluci.
Zemřel tragicky v roce 1987. Na havlíčkobrodské psychiatrické klinice, kde byl hospitalizován, spadl ze schodů a zlomil si vaz. Bylo mu 31 let. Teprve nyní nakladatelství Torst vydalo knihu jeho veršů nazvanou V říši snů aneb Lyrika, epika a motyka Miroslava Ptáčka.
Jednou řekl, že nemá lepší náhradu za tenhle svět, kde přitom strávil rok v komunistickém kriminálu a deset let v exilu. Básník, hudebník a výtvarník Pavel Zajíček minulý týden "tenhle svět" opustil.
Rozhodli se, že budou psát písničky o normálních věcech a ne o vesmíru, když třeba doma v kuchyni není všechno v pořádku. Hudebníci z pražské Hanspaulky Ivan Hlas a Ondřej Hejma si tuto "strategii" naplánovali počátkem 70. let minulého století, kdy spolu začali hrát ve skupině Žízeň.
Roboti se budou pást v pražském Lucerna Music Baru. Kapela Zrní tam tuto středu 1. listopadu pokřtí letošní album Široko daleko, které již minulý týden uvedla v Brně.
Letos v únoru, v době blížících se pětačtyřicátých narozenin, Jakub König poznamenal na svůj blog, že je to "výbornej čas na první desku vydanou pod vlastním jménem". Respektovaný písničkář, ale také výtvarník a autor několika knih vystupoval od roku 2011 jako maskovaný Kittchen a následně s vlastním projektem Zvíře jménem Podzim. Teď přišel s albem Hvězdy.
Jako tříletá si při divoké dětské hře překousla jazyk, takže jí ho lékař musel sešít. Možná tehdy Marii Puttnerové v ordinaci jazyk také přibrousili, aby se z ní později stala nezaměnitelná zpěvačka, která s přehledem uchopí skladbu Boba Dylana i jazz.
Lidé, kteří je blíže poznali, neřekli Jitce a Květě Válovým jinak než „holky“. To slovo vyjadřuje důvěru, jakou k životu i práci kladenských sester chovalo okolí. A zdůrazňuje cosi jako jejich trvalou přítomnost, ačkoliv Jitka zemřela roku 2011 a její dvojče Květa o 13 let dřív.
Kdyby mohl, Lars Kepler by dělal odstavce uprostřed každé holé věty, aby vyprávění ještě zrychlil. Švédská dvojice manželů Ahndorilových, jejíž pseudonym odkazuje na autora úspěšné knižní trilogie Milénium Stiega Larssona a renesančního astrologa Johannese Keplera, si ale ve svých románech musí vystačit s odstavci po téměř každé tečce, aby neporušila pravidla členění textu.
V tisícistránkové knize Via artis, Via vitae, která shrnuje texty historika umění Jaromíra Zeminy, se jméno malíře Andreje Bělocvětova objeví pouze jednou. Navíc v závorce. Autor ho zmiňuje v souvislosti s životním přítelem, fotografem Josefem Sudkem, jenž výtvarníka finančně podporoval.
Bylo mu osmdesát, když v pražském Veletržním paláci na hromadu navršil především filmové kostýmy a obehnal je průhlednými stěnami. Na své tehdejší retrospektivní výstavě Theodor Pištěk vytvořil cosi jako měkce oblou obdobu hory Říp – ostatně kinematografie, které se roky věnoval, má k mýtům nebezpečně blízko.
Zpívá jako anděl, který musel sestoupit na Zem, protože mu zmutoval a zmužněl hlas. Přesto chce ještě chvíli zůstat v oblacích. Alespoň prostřednictvím písní. Dvaačtyřicetiletý Sam Lee je uhrančivý. Houpe se v melodiích jako lehký kus hedvábí, které vzal vítr a vynesl jej vysoko nad krajinu. Někam nad Stonehenge.
Láska a smrt tvoří půdorys desky příznačně nazvané Lidová Redlová. Dvě základní témata moravského či slovenského folkloru jsou věčná a zpěvačka Lucie Redlová je na nedávno vydaném albu, které pokřtí 7. září v pražském Paláci Akropolis, podtrhuje novými písněmi v tradicionalistickém pojetí. Zařadila je vedle valašských a slovenských lidovek.
Chudí rodiče potomky od vzdělání často zrazují. Jejich dětem potom nevyjdou vstříc ani školy a znevýhodněné žáky odepíšou. Cesta, jak to překonat, však existuje.
