Několik let pracovali pořadatelé Pražského jara na tom, aby v jubilejním 80. ročníku přivítali dvě americká tělesa. Boston Symphony Orchestra a Chicago Symphony Orchestra patří mezi absolutní světovou špičku a stanou se také hvězdami českého festivalu, kde budou v roce 2025 oba debutovat.
Hudební soubor nazvaný Z.E.N. Trio klame názvem. Jeho vystoupení nejsou ani trochu klidná, naopak překypují spontaneitou i mladickou energií. A jeho členové hrdě hlásají, že žádný koncert nezahrají stejně.
Na festivalu Pražské jaro debutoval jihokorejský pianista Seong‑Jin Cho roku 2016 jako čerstvý vítěz Chopinovy klavírní soutěže ve Varšavě. Teprve jedenadvacetiletý mladík oslnil české publikum díly Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Schuberta a právě Fryderyka Chopina.
Po 13 letech se na program závěrečného koncertu festivalu Pražské jaro vrací Devátá symfonie Ludwiga van Beethovena s Ódou na radost, a to v podání České filharmonie řízené renomovaným Christophem Eschenbachem. Vzezřením vrcholně seriózní, nejmenší detaily hlídající třiaosmdesátiletý německý dirigent se na festival průběžně vrací od roku 1968, kdy tu debutoval jako talentovaný klavírista.
Klavírista Igor Levit, který bude jednou z hvězd letošního ročníku festivalu Pražské jaro, dělá máloco stejně jako ostatní.
Kdo na příštím ročníku festivalu Pražské jaro potká rezidenčního umělce Antoina Tamestita, může se zeptat: jaký je rozdíl mezi přejetým violistou a přejetým ježkem? Nebo: víte, kdy hraje violista falešně?
Když Rusko napadlo její rodnou Ukrajinu, byla v italské Bologni. Oksana Lynivová se krátce předtím stala první šéfdirigentkou zdejší opery Teatro Comunale di Bologna. A právě sem jí to ráno, kdy začala invaze, volala panikařící matka. „Je to strašné, bombardují všechno, i Brody,“ zmínila dvacetitisícové haličské město na západě Ukrajiny, odkud Lynivová pochází.
Když někdo hraje 76 let jako houslista Raphael Hillyer, má co vyprávět. Zakládající člen amerického Juilliard String Quartetu, který už bez něj tento čtvrtek vystoupí na festivalu Dvořákova Praha, nejraději dával k dobru dvě historky.
S dramatickým programem, špičkovým českým sólistou a prvotřídním dirigentem vystoupí na festivalu Dvořákova Praha londýnský Royal Philharmonic Orchestra. Nadcházející středu 14. září se v pražském Rudolfinu představí pod taktovkou ruského šéfdirigenta Vasilije Petrenka, který má za sebou první sezonu v čele tělesa.
„Lidé se dnes divadla bojí,“ tvrdí Robert Lepage. A kdo by to měl vědět lépe než oceňovaný kanadský režisér, dramatik a herec, jenž posledních 30 let posouval hranice možného divoce nápaditými scénami, provokativně originálními texty a radikálním přepracováním klasiky. Jako když jeho Prsten Nibelungův od Richarda Wagnera málem probořil jeviště newyorské Metropolitní opery.
Ze všech zahraničních sólistů, kteří uplynulou sezonu vystoupili v pražském Rudolfinu, málokdo udělal takový dojem jako Pablo Ferrández. Španělský violoncellista s hvězdnou houslistkou Anne-Sophie Mutterovou zahrál Brahmsův Dvojkoncert pro housle a violoncello takovým způsobem, že diváci i vedení České filharmonie hned začali mluvit o dalším pozvání.
Sedmasedmdesátiletému americkému dirigentovi Michaelu Tilsonu Thomasovi vloni doktoři nalezli agresivní nádor na mozku. „Uvidíme se na koncertech v listopadu,“ vzkázal před chirurgickým zákrokem, který mu vzápětí zachránil život. Vzhledem k vysoké míře úmrtí spojených s jednou z nejagresivnějších forem rakoviny přesto málokdo čekal, že Thomas bude moct předsevzetí splnit.
Snad každý, kdo něco zažil v Rusku, na to v těchto dnech vzpomíná s rozpaky. A německý violoncellista Daniel Müller‑Schott, jenž vystoupí na letošním ročníku festivalu Pražské jaro, není výjimkou.
Americký klavírista a skladatel Uri Caine, který tento týden vystoupí v Praze a Olomouci, už roky kombinuje jazz s klasickou hudbou a avantgardou. Jedni ho chválí za odvážné experimenty, druzí kritizují za to, jak nakládá s klasikou. Caine obojí přijímá. Ale jednu věc si vyprošuje: aby o něm někdo neříkal, že dělá crossover.
Hudbu s politikou West‑Eastern Divan Orchestra, který 12. května zahájí letošní ročník festivalu Pražské jaro, nemíchá. Hudba je vždy na prvním místě. Ovšem hned pak následuje politika, a to vydatně.
Když předloni na podzim čeští senátoři navštívili Tchaj-wan a čínská firma v reakci na to zrušila objednávku 11 klavírů české značky Petrof, málokoho to zasáhlo tak jako Maysing Yangovou. Někdejší tchajwanská diplomatka a členka tamní nadace pro demokracii se rozhodla Čechům pomoct. Pro pražské Rudolfinum zakoupila luxusní klavírní křídlo Petrof, které tu tento týden představí.
Ještě jako teenager v rodném Linci slyšel rakouský dirigent Franz Welser-Möst poprvé Českou filharmonii. Byla tehdy na turné s šéfdirigentem Václavem Neumannem a chlapce ohromila. "Tehdy ještě potlesk vestoje nebyl běžný," vzpomíná Welser-Möst, jak po provedení Mahlerovy Symfonie č. 1 publikum vyskočilo na nohy.
Britskému violoncellistovi Shekuu Kannehovi-Masonovi před čtyřmi roky zazvonil telefon. Volala Meghan Markleová, americká herečka a budoucí manželka britského prince Harryho. „Poslouchala jsem vás a byla bych hrozně ráda, kdybyste mi zahrál na svatbě,“ navrhla mu.
Sólisté zpravidla přiletí, v doprovodu orchestru zahrají jeden koncert a zase letí jinam. V Praze to dlouho platilo také o violoncellistovi světových kvalit Gautieru Capuçonovi. Na příštím ročníku Pražského jara se však čtyřicetiletý Francouz zdrží coby rezidenční umělec festivalu.
Snad každý klavírista má vlastní představu, jak hrát Bacha. Málokdo se do něj ale ponořil tak, jako by byl Bach jeho příbuzný. Tento zážitek silně poznamenal kanadskou virtuosku Angelu Hewittovou, která vystoupí 6. listopadu v pražském Rudolfinu na pozvání Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného.
