Technická inspekce odhalí i skryté vady nemovitosti. Kupující tak získá informaci o stavu a případně argument pro slevu

V Česku si službu objednávají především kupující, zatímco v některých západních zemích je běžné, že technickou prověrku zajišťují prodávající.

Inspekci provádějí zkušení stavební inženýři nebo architekti. U starších bytů kontrolují například nosné konstrukce, příčky, rozvody, hydroizolace, okna a dveře, ale také bezprostřední okolí bytu, jako jsou chodby, sklepy nebo garáže. Jde převážně o vizuální kontrolu, inspektor nemovitost detailně prohlédne, případně změří vlhkost, zkontroluje instalace a řadu dalších parametrů. „Inspektoři však nemohou bez souhlasu vlastníka zasahovat do stavby, například odkrývat omítku či dělat jiné sondy do skladeb konstrukcí,“ říká Tomáš Zima. U novostaveb se kontrola obvykle provádí před předáním od developera, kdy má kupující možnost nechat odstranit vady a nedodělky.

U starších bytů podle Zimy často objevují inspektoři firmy Nemoinspekt nevyhovující rozvody, například hliníkové elektroinstalace, poškozené skladby podlah ve starších činžovních domech nebo dožilá a netěsnící okna. Některé problémy přitom nemusí být na první pohled patrné a běžný kupující je nemusí odhalit. U rodinných domů je inspekce komplexnější: zaměřuje se také na střechu, fasádu, základy, sklepy, hydroizolaci, vytápění, přípojky a stav pozemku. Častým problémem bývá pronikání vody do konstrukcí, dožilá střecha nebo nedostatečná ochrana spodní stavby proti vodě.

Kupující dostane do ruky zprávu o stavu nemovitosti

Výsledkem kontroly je detailní zpráva popisující zjištěné vady a odhad nákladů na jejich odstranění. Kupující ji může využít jako podklad při zvažování, kolik bude muset do nemovitosti dodatečně investovat, případně jako argument při vyjednávání o ceně. Inspekční zpráva se podle Zimy stále častěji přikládá také ke kupní smlouvě, aby bylo jasně zaznamenáno, v jakém technickém stavu se nemovitost prodává. Kontrola by měla pomoci chránit nejen kupujícího, ale i prodávajícího a realitního makléře.

V podcastu se Tomáš Zima věnuje také odpovědnosti prodávajících a realitních makléřů. Ti mají ze zákona povinnost informovat o vadách, o nichž věděli nebo vědět měli. Pokud je například v nabídce uvedeno, že byt má měděné rozvody, ale ve skutečnosti jsou hliníkové, může být taková informace právně napadnutelná. Jako příklad nečekaného zjištění zmiňuje Zima případ domu, který se prodával před několika lety. „Majitelé tvrdili, že je napojen na kanalizaci a na vodu, ale přípojka ve skutečnosti končila na pozemku a nebyla dokončena,“ popsal Zima. Prodávající se podle něj někdy také snaží stav nemovitosti vylepšit narychlo provedenými opravami, zatmelením prasklin nebo novou výmalbou zdí.

Na Západě je inspekce nemovitostí před koupí běžná

Cena inspekce závisí na typu, velikosti a stáří nemovitosti. U menšího bytu do 50 metrů čtverečních se pohybuje kolem 5 až 6 tisíc korun, u většího staršího rodinného domu je to zhruba 15 až 18 tisíc korun. Samotná kontrola bytu obvykle trvá hodinu až hodinu a půl, u rodinného domu klidně tři až čtyři hodiny. Zájem o technické inspekce v Česku roste, podle Zimy tu však tato služba zatím není tak běžná jako v západních zemích. Zima zároveň uvedl, že u novostaveb se projevuje tlak na rychlost a cenu výstavby. Stavby mohou být po dokončení stále vlhké a některé konstrukce se dotvarovávají ještě několik měsíců či let.