reklama

Hugo Chávez

5. 3. 2013 23:00

Venezuelský prezident Hugo Chávez byl hlasitým kritikem Spojených států a amerického imperialismu, blízkým přítelem Fidela Castra a jedním z nejviditelnějších světových vůdců posledních let.

Hugo Chávez. Hugo Chávez. | Foto: Reuters

Venezuelský prezident Hugo Chávez byl hlasitým kritikem Spojených států a amerického imperialismu, blízkým přítelem Fidela Castra a jedním z nejviditelnějších a nejkontroverznějších současných světových vůdců posledních let.

Zemřel 5. března 2013 po bezmála dvouletém boji s rakovinou. Bylo mu 58 let.

Zdravotní stav

Chávezovi byl 20. června 2011 vyoperován nádor v pánevní oblasti na spřátelené Kubě. Do Venezuely se vrátil až v první polovině července téhož roku. Prezident řekl, že šlo o nádor o velikosti míčku na baseball (mimochodem jeho oblíbený sport).

Následně na Kubu opět zamířil, aby nemoc doléčil. Součástí léčby byla i chemoterapie. Nemoc se ale posléze vrátila, proto se koncem roku 2012 podrobil v Havaně dalšímu zákroku. Jeho zdravotní stav se ale zhoršil. Do rodné Venezuely se vrátil v polovině února, ale lékaři už mu život nedokázali zachránit.

Nástup k moci

Hugo Chávez, bývalý voják, vytvořil nejprve, v rámci armády, tajné Bolivariánské revoluční hnutí 200, pojmenované po Símonu Bolívarovi, venezuelském osvoboditeli Latinské Ameriky od koloniální nadvlády.

Venezuela měla, jako jedna z mála zemí Jižní Ameriky, od roku 1958 nepřetržitě demokratickou vládu. Obě strany, které se střídaly u moci, však byly extrémně zkorumpované, což vyvolávalo sílící snahy vládu těchto dvou stran svrhnout. V roce 1992 tak došlo k neúspěšnému převratu proti prezidentu Carlosu Pérezovi, kterého se účastnil i Chávez. Po necelých dvou letech byl ale omilostněn, své hnutí přeměnil v regulérní politickou stranu - Hnutí Páté republiky a v roce 1998 se mu ve volbách podařilo získat prezidentské křeslo.

Oblíbenec chudých a nepřítel středních a vyšších tříd, poté vyhrál i všechny další volby, včetně různých referend - nevyhrál pouze jediné - v roce 2007. To se týkalo toho, zda se může ucházet bez omezení o další prezidentské mandáty. Nakonec se mu to ale přece jen podařilo s návrhem uspět - v referendu konaném o dva roky později.

S pomocí příjmů z ropy zahájil štědré sociální programy, vybudoval kliniky pro chudé a nastartoval různé stavební projekty. Zároveň nechal, alespoň částečně, zestátnit různé podniky, zejména z oblasti petrochemie - například podle zákona z roku 2009 má vláda právo převzít nejméně 50% podíl v jakékoliv společnosti ve strategickém petrochemickém průmyslu. O rok později pak nechal znárodnit síť hypermarketů Chino Exit, vlastněnou Francouzi.

Pokus o svržení a plíživý konec v politice?

V dubnu roku 2002 se demonstrace na podporu vedení národní ropné společnosti, které nechal Chávez celé vyhodit, zvrhly v nepokoje, které nakonec vedly až k Chávezově rezignaci. Dva dny nato ho ale celostátní demonstrace na jeho podporu vynesly zpět do prezidentského křesla.

Následující volby v roce 2004 pak přestál už opět bez problémů.

Kvůli vysoké kriminalitě, rostoucí inflaci a celkové nespokojenosti lidí však stále ubývá jeho podporovatelů. Ačkoliv parlamentní volby v roce 2010 Chávezova socialistická sjednocená strana opět vyhrála, ztratila už dvoutřetinovou většinu nutnou k prosazování ústavních změn.

Mezinárodní vztahy

Jeho největšími spojenci byli kubánský diktátor Fidel Castro a další levicový lídr, bolivijský prezident Juan Evo Morales Ayma. Poměrně dobře si rozuměl i s dalšími protiamericky naladěnými státy, jako je Írán či Nikaragua. Zastává se Palestiny - v roce 2009 například nechal, v reakci na útoky v Gaze, vyhostit izraelské diplomaty ze země.

Jeho rétorika byla často velmi kontroverzní - jako když amerického prezidenta Bushe označil za ďábla nebo osla, nebo když přirovnal německou kancléřku Angelu Merkelovou k Adolfu Hitlerovi. Za tento výrok se později omluvil.

Jak již bylo uvedeno výše, Chávez brojil především proti Spojeným státům a jejich vojenské a hospodářské přítomnosti v Jižní Americe. Po zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem sice k určitému zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi došlo, napětí však stále trvá.

Kolumbie a Venezuela

Vztahy těchto dvou sousedních států jsou kapitolou samy pro sebe. Ačkoliv obě země těží ze vzájemné spolupráce - Venezuela má na rozdíl od Kolumbie bohaté zásoby ropy, ale zase je na tom špatně ohledně zemědělské produkce a naopak (bilaterální obchod mezi oběma zeměmi dosáhl v roce 2008 asi šesti miliard dolarů) - po většinu času bývají jejich vztahy poměrně vyhrocené. Na tom nese nemalou vinu právě Chávez.

V roce 2007 se zasloužil o propuštění několika kolumbijských rukojmí zajatých Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC), aby se o rok později zjistilo, že finančně podporoval marxistickou guerillu, proti které vede kolumbijská vláda dlouholetou válku. V lednu 2008 pak odmítl uznat FARC jako teroristickou organizaci. S předchozím kolumbijským prezidentem Alvarem Uribem vedl vyostřený konflikt poté, co během zátahu na FARC překročila armáda hranice Ekvádoru, jehož vůdce, Rafael Correa, patří mezi venezuelské spojence. Tyto tři sousedící země byly blízko vojenského konfliktu - takzvaná "Andská krize" však nakonec skončila usmířením všech stran na summitu konaném v dominikánském Santo Domingu.

V roce 2009 se však Chávez rozhodl se svým sousedem opět přerušit diplomatické styky poté, co se Kolumbie dohodla se Spojenými státy na rozšíření vojenské přítomnosti v zemi.

Základní informace

Hugo Chávez se narodil 28. července 1954 ve městě Sabaneta, ležícím v provincii Barinas (západ Venezuely, nedaleko hranice s Kolumbií). V roce 1975 vystudoval vojenskou akademii. Měl čtyři děti. Zemřel 5. března 2013.

Související

reklama
reklama
 
reklama