Desátý generální ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn na svůj post nastoupil 1. listopadu 2007 a ve funkci měl setrvat až do roku 2012. Poslední roky však více než ve washingtonském ústředí fondu trávil čas ve Francii a tím nepřímo podporoval tvrzení, že se chce účastnit prezidentských voleb v roce 2012. Z průzkumů vycházel jako dvakrát populárnější než současná hlava státu Nicolas Sarkozy a byl tak nejvážnějším kandidátem za opoziční socialisty.
Po sexuální aféře v newyorském hotelu, kdy od pokojské údajně vyžadoval orální sex, je však jeho další kariéra v ohrožení a hrozí mu až desítky let vězení.
V době, kdy byl Strauss-Kahn do čela MMF zvolen, řada lidí považovala instituci za zbytečnou. Po pádu Lehman Brothers v roce 2008, během propadu amerických finančních trhů a hluboké krize Wall Street, však právě MMF zaplnil určité politické a mocenské vakuum. Pod jeho vedením se podstatně rozrostla dosavadní elitní skupina zemí a zvětšený výpůjční kapitál se stal hlavní hrází v boji proti šíření paniky z finanční krize.
Strauss-Kahn je členem francouzské Socialistické strany, za níž se na prezidentský post pokoušel kandidovat už v roce 2006. Ve stranických primárkách ho ale porazila Ségoléne Royalová a do boje o hlavu státu zamířila ona.
Jeho politické zkušenosti jsou poměrně bohaté. V letech 1997-1999 byl ministrem financí, připravoval zemi na přijetí eura a podařilo se mu dosavadní přebujelý schodek státních financí snížit pod tři procenta. V letech 1991-1993 působil nejdříve jako ministr průmyslu, posléze zahraničního obchodu a roky 1995-1997 strávil jako starosta města Sarcelles.
Jeho slabost pro ženy už v minulosti byla terčem bulváru. Nejdříve vyšel najevo krátký románek s pracovnicí afrického odboru MMF a zároveň manželkou argentinského ekonoma. V roce 2010 pak dokonce spatřila světlo světa kniha Tajemství prezidentského kandidáta, která Strausse-Kahna představuje jako sexuálního predátora se sérií mimomanželských poměrů.
Je ženatý s televizní moderátorkou Anne Sinclairovou. Vystudoval ekonomii, práva, politologii a statistiku na Pařížské univerzitě, kde později sám několik let strávil jako profesor.