Albánie

Aktualizováno 23. 10. 2016 12:58
Albánská republika je středomořský stát v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově.
Vlajka Albánie
Vlajka Albánie | Foto: Aktuálně.cz

Základní charakteristika

Sousedí s Černou horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem. Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, její jihozápadní část leží na pobřeží Jónského moře. Albánie je hornatý stát, zhruba 70 % území tvoří hory, často rozeklané a těžko přístupné. Nejvyšší hory se tyčí u hranic s Makedonií (součást Šarské soustavy) a dále u hranic s Černou Horou, kde leží tzv. Severoalbánské Alpy, známé v Černé Hoře jako Prokletije (tedy Prokleté hory) a stejně jako v Černé Hoře tvořené především vápencem. 

Historie

Základní údaje

Hlavní město: Tirana
Rozloha: 28 748 km²
Nejvyšší bod: Velký Korab (2753  m n. m.)
Časové pásmo: +3 1
Světadíl: Evropa
Počet obyvatel:  2,9 mil.
Hustota zalidnění: 127 ob. / km²
Jazyk: albánština
Národnostní složení: Albánci (75 %), Řekové (15 %), Arumuni, Srbové, Cikáni, Turci, Makedonci
Náboženství: islám (57 %), křesťanství
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 28. listopadu 1912 (nezávislost na Osmanské říši)
Měna: albánský lek

Koncem druhého tisíciletí před naším letopočtem osídlily Albánii ilyrské kmeny. Později byly na tomto území založeny městské státy Řeků, Makedonců a Římanů. Od čtvrtého století se zde střídají gótské, slovanské a bulharské kmeny. V čtrnáctém století ovládli Albánii Turci a až do roku 1912 bylo území Albánie součástí Osmanské říše. V roce 1389 porazili Turci v bitvě na Kosově poli širokou koalici Srbů, Maďarů, Bosňanů, Bulharů a Albánců. Pro obyvatele Balkánu to znamenalo katastrofu, jedním z důsledků byl například i úplný zánik srbského státu. Turci postupně pronikali i do hornaté Albánie. Pak ale vstoupil na scénu dějin nejslavnější Albánec a národní hrdina, Gjergj (Jiří) Kastrioti Skanderbeg. V roce 1443 se Turkům postavil uherský král János Hunyady a porazil je v bitvě u Niše. Skanderbeg měl v této bitvě bojovat na straně Turků, nezapomněl ale na svůj albánský původ a zběhl od vojska na svůj rodný hrad v Krujë. Povedlo se mu téměř nemožné, sezval všechny znepřátelené vůdce albánských klanů a přesvědčil je, aby zapomněli na nesváry a sjednotili se proti Osmanům. Po jeho smrti už Albánci ani Benátčané nedokázali zastavit turecký příval, i když poslední pevnost (Rozafat) padla až v roce 1479.

450 let vlády osmanských Turků samozřejmě zanechalo v zemi nesmazatelné stopy. Nezávislost Albánie byla vyhlášena 28. 11. 1912. Během I. světové války bylo území Albánie rozděleno a okupované různými státy. Po válce byla ale znovu v Paříži uznána nezávislost Albánie. 1. září 1921 parlament vyhlásil Albánii královstvím. Ve 20. letech se k moci dostal jeden z vůdců místních klanů, Ahmed Zogu, který se nejdříve prosadil do vlády, potom vládl jako prezident a od roku 1928 jako král Zogu I. Snažil se modernizovat zemi, ale zároveň vládl jako neomezený diktátor. V roce 1939 král utekl před italskými okupačními vojsky do Turecka a král Vittorio Emanuele III. se prohlásil králem Albánie. 11. září 1944 do Albánie vstoupila německá vojska. Komunističtí partyzáni vedení Enverem Hodžou osvobodili Albánce 28. 11. 1944. Pod vedením Envera Hodži se země zcela izolovala od okolního světa. První svobodné volby se konaly v roce 1991. V parlamentních volbách 1992 vyhrála Demokratická strana vedená Sali Berisha, který byl zvolen prezidentem. Demokratická vláda padla v roce 1998, během krachu pyramidových her, do kterých vložila své úspory většina Albánců. V následujících nepokojích byly vykradeny sklady zbraní albánské armády a zahynulo několik stovek lidí. Stabilitu narušila válka v Kosovu v roce 1999, kdy země přijala půl milionu albánských uprchlíků z Kosova. Od té doby se Albánie dává dohromady a jejím dlouhodobým cílem je vstup do Evropské unie. V roce 2008 se Albánie stala členem Severoatlantické aliance.

Hospodářství

Albánie patří mezi nejchudší evropské země s polovinou obyvatelstva zabývající se zemědělstvím. Hlavním nerostným bohatstvím země je ropa, měď a barevné kovy.

Obyvatelstvo a náboženství

Albánci tvoří většinu obyvatelstva Albánie, je jich asi 98 %. Nejsilnější menšinu tvoří Řekové, následují Arumuni a zbytek tvoří Srbové, Romové, Turci a Makedonci. Od nadvlády Osmanské říše je hlavním náboženstvím Albánie sunnitská odnož islámu (57 %), křesťanů je asi 17 %.

Politický systém

Hlavou státu je prezident, volený Kuvendi (Shromážděním Albánské republiky) na pět let. 140 poslanců je voleno každé čtyři roky.

Dovolená a cestování

Zajímavosti

  • Nejdelší albánskou řekou je Drin, pramenící v Srbsku.
  • Albánci jsou známí svou bohatou mytologií, která má ještě pohanské, předkřesťanské kořeny a vykazuje jistou podobnost s řeckou mytologií.
  • Velký vliv na rozvoj literatury a jazyka měly původně pouze ústní heroické bajky a legendy vznikající jako důsledek otomanské nadvlády.

Albánie je zemí, která čeká na své objevení. Je to destinace, která vyniká zejména rozmanitou a nádhernou přírodou s minimem civilizačních zásahů, přírodními zajímavostmi a historickými památkami. Již nyní se pojmem stává albánská Riviéra. Své místo zde najdou jak milovníci divokých pláží, tak ti, kdo touží po plném zabezpečení služeb. Významné jsou národní parky v jezerní oblasti Ohrid a Prespa. Díky bohaté historii nalezneme v Albánii velké množství archeologických památek. Nejvýznamnějšími lokalitami jsou Apollonia a Butrint. Hlavním městem je Tirana.

 

Právě se děje

Další zprávy