V době celosvětového rozšíření internetu, zakořenění sociálních sítí a klesajícímu vlivu tradičních reklam na mladou generaci představuje virální marketing reklamní prostředek nového tisíciletí. Jeho podstatu tvoří samotní příjemci informace, kteří za pomoci sociálních sítí, blogů, mikrologů nebo sdílení dokumentů šíří informaci dál.

Prvním krokem je ovšem vytvoření události, jejímž cílem je marketingová podpora nějaké akce (nový výrobek v prodeji, uvedení nového filmu, politické volby atd.), která je ve své počáteční fázi transformována do podoby, která vyznívá neoficiálně a zábavně. Často se vytrácí hranice mezi autentickou realitou a falší naplánované reklamy, což se projevuje jako nečekané videonahrávky, které unikly a oficiální zdroje se k nim nemají. Příjemce sdělení, který se následně stane šiřitelem, by ideálně vůbec neměl vědět, že se dívá na reklamu.

Nápady, úspory na nákladech

Následuje šeptanda, nejsilnější zbraň virálního marketingu. Pokud je koncept virálu nastaven špatně a je internetovou komunitou a běžným davem shledán jako umělý a nevěrohodný, je hodnocen špatně. Virální marketing, jehož významnou vlastností jsou nízké finanční náklady, si totiž nemůže dovolit nezaujmout. Nenastane-li další fáze, další pokusy o oživení jsou marné.

Jakmile ale zaujme své první příjemce, kteří v zájmu sociální prestiže, kvůli touze pobavit ostatní nebo s vírou v hodnotu věci pošlou informaci dál, nastává lavinový efekt postupné distribuce sdělení. Obsah virálního marketingu se šíří sám a zdarma, a čím je lepší, tím se jeho obliba mezi veřejností stává větší. Nápaditost a schopnost vcítit se do mladé skupiny uživatelů internetu je ceněnou schopností při tvorbě.

Příklady virálu

Virál použil při svém spuštění i významný provozovatel e-mailové služby Hotmail. Každý e-mail obsahoval na konci připojenou nabídku k založení e-mailové adresy, což nabízel oproti zaběhlým zvyklostem své doby zdarma. Ve světě filmu využívají virální marketing snímky, které se tváří jako záznamy reálné skutečnosti, nebo pracují s dokumentárním laděním projektu. Ještě před rokem 2000 tak všichni věřili, že Záhada Blair Witch je skutečná, o podobný kousek se pokoušelo Monstrum (Cloverfield) producenta J. J. Abramse nebo série Paranormal Activity.

Některá díla si nakonec získají na internetu větší popularitu, než jaká jsou ve skutečnosti čísla návštěvnosti - na tohle doplatili Hadi v letadle, kam sice z internetového hlasování putovalo několik drsných slov, ale film na internetu tak zakořenil, že ti, kterých se týkal, si ho raději stáhli.