Co spojuje iTunes, Napster či P2P sítě? Asi tím nejvýznamnějším pojítkem je MP3 (MPEG-1 Audio Layer 3), zkratka představující dnes již prakticky standardní formát digitální hudby.
Při převodu skladby do MP3 dochází ke ztrátové kompresi - z písně se odstraňují některé, za běžných okolností neslyšitelné, frekvence. Skladba převedená do MP3 nemá takový dynamický rozsah jako originál a ani zvuk není tak čistý, zejména s lepší zvukovou aparaturou.
Pro většinu písní je tak ještě akceptovatelná kvalita při kompresi na 128 Kbps (kilobitů za sekundu), ale například pro audioknihy, kde je dynamický rozsah původních zvukových záznamů ještě nižší, lze bez problémů použít i kompresi na 64 Kbps. O co šlo od začátku především, je konečná velikost zvukového souboru - při 128 Kbps je velikost nahrávky na disku asi jedenáctkrát menší než originál.
Vzhledem k rostoucím rychlostem internetových připojení, stejně jako velikostí úložných prostorů, má většina MP3 bit rate (počet bitů za sekundu, určující výslednou kvalitu nahrávky) mnohem vyšší.
Zvukový soubor může, kromě samotné zvukové stopy, zahrnovat i takzvaný "tag", značku obsahující například některá metadata (jméno skladby, autora, žánr a podobně) či nějakou formu autorské ochrany, jako je třeba uživateli nepříliš oblíbený DRM.
MP3 využívá fenoménu takzvaného "poslechového maskování". Ten spočívá v podstatě v tom, že jeden tón může být "zakryt" dalším tónem o nižší frekvenci.
Za "vynálezce" MP3 je často považován Karlheinz Brandenburg, ačkoliv on sám toto označení odmítá, jelikož za vývojem tohoto formátu stálo více lidí. On sám začal, v rámci své doktorské práce, pracovat během osmdesátých let 20. století na způsobu, jak přenést zvuk přes ISDN připojení.
Nepřímo se na vývoji podílela i Suzanne Vega, respektive její píseň Tom´s Diner, jež se ukázala být velmi obtížnou na kompresi v poslouchatelné formě - sloužila tak jako měřítko kvality výsledného zvuku.
Brandenburg spolupracoval s týmem z Fraunhoferova institutu pro integrované obvody (Fraunhofer-Institut für Integrierte Schaltungen IIS), který je součástí prestižní Fraunhofer-Gesellschaft. V roce 1989 byl právě tomuto ústavu udělen německý patent pro MP3 a v podstatě se tak jedná o hlavní "kolébku" tohoto formátu.
V roce 1994 byl pak po letech dalšího vývoje vydán první MP3 encoder, program převádějící skladby z CD do MP3, l3enc. Původně používaná přípona souborů .bit byla v roce 1995 nahrazena dodnes používaným .mp3.
