Velezrada je definována v Ústavě ČR jako jediný čin, za který může být stíhán prezident republiky. Ten nemůže být jiným způsobem zadržen, trestně stíhán ani stíhán pro přestupek nebo jiný správní delikt.
Problematické je vymezení skutkové podstaty velezrady. Teprve změna ústavního zákona při příležitosti zavedení přímé volby prezidenta definuje, že velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.
Žalobu za velezradu může podat pouze Senát. Návrh k projednání musí mít podporu alespoň jedné třetiny, tedy 27 senátorů. Po doporučení organizačního výboru probíhá neveřejné jednání o postoupení žaloby soudu, na níž je zapotřebí nadpoloviční (nově třípětinová) podpora přítomných senátorů. Podle nové verze ústavního zákona se navíc vyžaduje souhlas Poslanecké sněmovny. O žalobě pak rozhoduje Ústavní soud.
Změna ústavního zákona také přinesla vymezení dalších oblastí, za něž může být na prezidenta podána žaloba, a to pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.
Pokud je žaloba úspěšná a soud potvrdí velezradu, přichází prezident o svůj úřad i možnost znovu jej nabýt. Zákon o Ústavním soudu pak přidává ztrátu nároku na plat a další požitky po skončení výkonu funkce.
Žaloba na Václava Klause
K 1. lednu 2013 vyhlásil prezident Václav Klaus částečnou amnestii, která měla za následek mj. propuštění několika tisíc vězňů i zastavení trestního stíhání u případů táhnoucích se přes osm let, za něž by hrozil trest do deseti let vězení. V lednu zaslal Karel Janeček v zastoupení mnoha občanských organizací výzvu Senátu, aby zvážili podání žaloby na Václava Klause pro velezradu. Zásadním bodem kritiky je právě druhý článek amnestie, podle kterého se zastavilo vyšetřování i mnoha hospodářských kauz.
K návrhu na žalobu, která kromě amnestie staví i na dalších sporných bodech, se během prvních měsíců roku přidalo dvacet osm senátorů, čtvrtého března se na program Senátu dostalo jednání o podání žaloby a ta byla schválena.
Na konci března 2013 však Ústavní soud rozhodl o zastavení řízení. Důvodem bylo to, že Klausův mandát krátce po podání žaloby vypršel. Podle soudu je primárním účelem tohoto řízení odstranění prezidenta, který poškozuje zájmy státu, z funkce. To však v tomto případě už nebylo možné.
Velezrada v historii
V letech 1948 až 1961 figurovala velezrada v českém právním řádu jako trestný čin proti státu (231/1948 Sb.). Pokud byl někdo obžalován z tohoto zločinu, mohl být odsouzen k odnětí svobody na doby 10-25 let, na doživotí i k trestu smrti.
Velezradou se rozuměl pokus o zničení samostatnosti nebo ústavní jednotnosti republiky, pokus o odtržení části územního celku od republiky, pokus o zničení nebo rozvrácení lidově demokratického zřízení nebo společenské nebo hospodářské soustavy republiky nebo pokus o násilné znemožnění ústavní činnosti prezidenta republiky nebo jeho náměstka, zákonodárného sboru nebo vlády.
V zahraničí se velezrada objevuje i v USA či Velké Británii. Anglický systém měl zavedené dvě míry velezrady, jednu vedenou proti panovníkovi, druhou proti svému pánu, manželovi či biskupovi. Trestalo se popravou, v případě velezrady vůči panovníkovi až do roku 1998, kdy byla hranice oficiálně snížena na maximálně doživotí.
Vlastizrada
Vedle velezrady limitované na prezidenta se v českém prostředí používá termín vlastizrada. Podle paragrafu 309 trestního zákoníku (40/2009) se jí může dopustit občan, a to ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem, kdy spáchá rozvracení republiky, teroristický útok, teror nebo sabotáž. Trestá se i příprava. Základní sazba je na patnáct až dvacet let odnětí svobody.
