Životopis
Svatopluk Čech se narodil v roce 1846 na zámku v obci Ostředek, kde jeho otec působil jako hospodářský správce. Už velmi raný věk Čecha ovlivnil v tom, jaký jeho život bude. Zasloužil se o to otec, který byl angažovaný ve vlasteneckých idejích, podporoval události roku 1848 a také byl později vězněn a ze služby propuštěn. Disponoval velkou knihovnou, v níž Svatopluk Čech mohl narazit na výrazné autory, z nichž otcův neoblíbenější byl Jan Kollár.
Základní info
Narození: 21. února 1846, Ostředek u Benešova
Úmrtí: 23. února 1908, Praha
Rodina: sestra Růžena
Školu začal Svatopluk Čech v roce 1852 v Postupicích a během základního a středního stupně vzdělávání vystřídal několik míst. Významné bylo místo v arcibiskupském konviktu, k němuž přišel během docházky na piaristickém gymnáziu na Novém Městě v Praze. Okolní prostředí a výchova ho táhly k literatuře, a když psával používal pseudonymy jako Jan Jasanský nebo Nevolný, z něhož se později vyvinul pseudonym Volný. Gymnázium dokončil v roce 1865 a nastoupil na právnická studia.
Otrokem jsem zplozen, otrokyní zrozen, kolébavkou býval děcku pouta chřest, po můj život celý okov zrezavělý z jitra k noci zníval pustinou mých cest. Sotva junou sílu ucítil jsem v týlu, už mi šíje spjata ocelovým jhem, učil jsem se shýbat nízko vaz a líbat důtky svého kata, čelem biti zem. Rost jsem, otrok chabý, mezi bratry raby, za šperk okov zvonil sestrám u boků, a kam zřel jsem kolem s hanbou, hněvem, bolem, do prachu leb klonil národ otroků.
Během univerzity už pracoval v některých redakcích (Pokrok, Světozor) i advokátních kanceláři. Rigorózní zkoušku složil v roce 1872 a následovala práce koncipienta v advokátní kanceláři dr. Fürsta ve Slaném. Většinu života pobýval v Praze, historicky jsou doloženy tři velké zahraniční cesty, které podnikl. V roce 1874 se vydal na Krym, Kavkaz a do Cařihradu, o rok později zavítal do Chorvatska, kde byl v té době zaměstnán jeho otec. V roce 1882 navštívil Dánsko.
S výkonem právní profese skončil v roce 1879, následně se jeho hlavním oborem stala literatura. Ostatně z osmdesátých let pocházejí jeho nejvýznamnější díla. V roce 1879 rovněž založil s přítelem z arcibiskupského konviktu Servácem Hellerem časopis Květy zaměřený na beletrii. Posléze spolupracoval i s Národními listy, byl předseda literárního odboru Umělecké besedy i předseda Spolku českých beletristů Máj. Šlo vždy o krátký závazek, podle některých zdrojů byl Čech spíš introvertní povahy a poctám za své dílo se vyhýbal.
Od roku 1895 žil on i jeho sestra v Obříství u Neratovic, v roce 1903 se přestěhovali do vily v Troji. Závěr života se ještě víc stáhnul do ústranní i následkem zdravotních potíží. Zemřel v roce 1908.
Dílo Svatopluka Čecha
První publikovaná básnická tvorba Svatopluka Čecha pochází z roku 1864, za skutečný začátek se považuje letopočet 1868, kdy byl jedním z autorů v almanachu Ruch, v němž uveřejnili jeho báseň Husité na Baltu.
Přehled nejdůležitějších děl
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století, Ve stínu lípy, Evropa, Písně otroka
První velká epická báseň jsou Adamité vydaná v Lumíru v roku 1873, o rok později byli zařazeni v první velké sbírce Básně. Historie zde pro něj byla spíš kulisa, v níž mohl rozvinout filosofický spor myšlenek. Veršovaná novela Čerkes byla podnícena zážitky z kavkazské výpravy. Právnické vzdělání mohl uplatnit v povídce Jestřáb kontra Hrdlička v roce 1876. O dva roky později použil alegorii v eposu Evropa, která představuje loď s vězni směřujícími do vyhnanství.
V letech 1878, 1879, 1880 a 1883 vyšly čtyřikrát souborně jeho drobnosti pod názvem Povídky, arabesky a humoresky. Mezitím vyšlo Ve stínu lípy (1879), jež používá osm vypravěčů, aby ve formách blízkých povídce vyprávěli vesnické příběhy z vlastních vzpomínek.
Pan Matěj Brouček je sice domácím pánem, ale nenáleží dokonce k těm nadutým prázdným měchům, za jaké hladomřiví spisovatelé z nízké závisti pány domácí šmahem vydávají. Má přirozený důvtip a od terminu k terminu nazbyt času, aby vědomosti své v nejrůznějších směrech rozšiřoval. Činí tak ovšem bez určité soustavy v jako těkavý ochotník, dle nahodilých podnětů a chvilkových libůstek." z knihy Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Jeho básně se postupně stávají místem posilujícím jednotu národa i všech slovanských rodáků. Od poloviny osmdesátých let začíná převládat jeho kriticky satirický tón s ohledem na nevýrazný vývoj české společnosti, kterou začíná ovlivňovat politické členění. Nejvýraznějším počinem tak zůstává dvojice satirických próz s postavou měšťana Matěje Broučka, které mají svou zápletkou charakter blízký sci-fi. První kniha nese název Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, vydal ji v roce 1888. Ve snovém dobrodružství se pan Brouček ocitá na Měsíci, který obývají jacísi Měsíčňané a kteří zesměšňují jeho vlastnosti a chování, zároveň oni sami jako typ náměsíčných umělců jsou Čechem parodování pro odtrženost od reality.
V druhé knize Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století, jež vyšla jenom rok poté, naopak využívá svůj oblíbený historizující námět a konfrontuje Broučkovo měšťáctví s kontextem středověkého husitství. Postava broučka zůstala Čechovi ještě v několika drobných dílech jako Pestré cesty po Čechách nebo Matěj Brouček na výstavě.
Národnímu duchu se v alegorii věnoval ještě třeba v díle Slávie z roku 1884, které bylo koncipováno na základě myšlenek panslavismu. Podobně jako v díle Evropa je i Slávií představena jako loď, na níž dochází ke vzpouře.
Devadesátá léta už nebyla tolik bohatá na výrazný materiál, přesto mezi zásadními lze uvést Písně otroka vydané v roce 1895. Ty se dočkaly enormního úspěchu, ještě během téhož roku byly několikrát dotiskovány. Vyjadřoval zde potřebu spojení boje národního s bojem sociálním.
