Václav Hanka

24. 8. 2015 13:34
Vysokoškolský pedagog, básník, národní buditel, jazykovědec, slavista, literární historik, knihovník, ale také padělatel Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Zemřel v roce 1861.
Foto: Wikipedia

Životopis

Narodil se v červnu 1791 v Hořiněvsi do rodiny rolníka. Gymnázium absolvoval v Hradci Králové. Poté studoval v Praze na Karlově univerzitě filozofii. Mezi lety 1813–1814 ve Vídni studoval právo. Mezitím publikoval ve Vídeňských novinách.

Když se vrátil do Prahy, živil se jako knihovník Vlasteneckého (dnes Národního) muzea a posléze byl kustodem historických sbírek. Od roku 1848 získal na pražské univerzitě funkci lektora, v dalším roce byl jmenován docentem slovanských řečí a literatur. Přednášel staroslověnštinu, ruštinu, polštinu a češtinu.

Základní údaje

Narození: 10. června 1791, Hořiněves

Úmrtí: 12. ledna 1861, Praha

Vedl četné styky se slavisty tehdejší doby, překládal, psal filologická díla, editoval a vydával starší literární památky. Podílel se na reformách pravopisu, které vycházely z práce Josefa Dobrovského. Patřil k významným osobnostem Jungmannovy generace obrozenců.

Nejvíce na sebe však upozornil paděláním dvou rukopisů, které měly být staré několik set let. Vytvořil je společně s Josefem Lindou a nelze vyloučit i spolupráci dalších osob.

Václav Hanka zemřel v lednu 1861 v Praze.

Dílo Václava Hanky

Mezi jeho nejdůležitější díla patří Pravopis český podle základů gramatiky Josefa Dobrovského (1817) nebo Mluvnice čili soustava českého jazyka podle Dobrovského (1849).

K studiu jazyků přispěl knihou Počátky posvátného jazyka slovanského (1846). V němčině vydal Über den Charakter der cyrillischen Orthographie (1845) nebo Analogie in der Bildung der böhmischen Zeitwörter (1845).

Výběr z děl

Rukopis zelenohorský, Rukopis Královédvorský, Pravopis český podle základů gramatiky Josefa Dobrovského, Slovanská mluvověda

Hanka je také autorem několika překladů, mezi které patří např. Prostonárodní srbská Musa do Čech převedená (1817), Krátká historie slovanských názorů (1818) nebo Krakováčky, aneb písně národní polské (1835). Vydal také dvě sbírky poezie.

Do historie se však zapsal jako padělatel starých textů, a to Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelehorského. V září 1817 ohlásil Hanka nález rukopisu básní, které vypadaly jako fragmenty z tří knih pocházejících z 13. století. Text byl nalezen ve věžní kobce kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem, odkud také získal svůj název.

Rukopis obsahuje 14 písní, z nichž 6 je epických, dvě lyrickoepické a 6 lyrických. Jedná se o 7 pergamenových dvojlistů, které jsou popsané z obou stran. Dílo vyvolalo nebývalý ohlas a bylo přeloženo do několika jazyků. V době národního obrození znamenaly oba nálezy pozitivní impuls pro národ a doklad starobylosti naší kultury.

Fialka Něžná fialinko, proč se v houští skrýváš? Vždyť ty nejlibější vůni z kvítí míváš! Nejlibější vůní dýcháš po všem lese, sotva se k nám Vesna s rajských lučin snese. Krása s božskou cností ať si v houští zajde, po líbezné vůni přec ji každý najde! báseň ze sbírky Patery knihy plodů básnických

Václav Hanka

V roce 1817 byl "objeven" na zámku Zelená hora další text, nazvaný jako Rukopis Zelenohorský, který měl obsahovat fragment rozsáhlé epické básně Libušin soud z 10. století. Vypráví o sporu bratrů Chrudoše a Šťáhlava o dědictví po jejich zemřelém otci, což rozhoduje kněžna Libuše za zasedání zemského soudu na Vyšehradě.

Obsahuje také píseň Sněmy, která vysvětluje právní uspořádání rodového majetku. Rukopis se skládá z dvou pergamenových dvojlistů a poprvé byl publikován v časopise Krok v roce 1822.

V 90. letech 19. století bylo definitivně potvrzeno, že oba rukopisy jsou podvrhy, byť se během dalších desítek let objevovaly názory opačné. Oba Rukopisy se nachází v Knihovně Národního muzea v Praze.

 

Právě se děje

Další zprávy