Život

Thomas Stearns Eliot se narodil 26. září 1888 v americkém městě Saint Louis ve státě Missouri ve starobylé novoanglické rodině. Jeho předkové byli původní osadníci, jeden z nich se stal zakladatelem univerzity v St. Louis. Thomas byl sedmým dítětem průmyslníka a básnířky. Vzdělání získával na Smithově akademii v St. Louis, Miltonově akademii v Massachusetts. Promoval na univerzitě v Harvardu jako bakalář svobodných umění. Ve studiu pokračoval na pařížské Sorbonně, na několika německých univerzitách a v Oxfordu.

V roce 1916 se vrátil do Anglie, kde učil na střední škole, pak se stal redaktorem časopisu a zároveň působil jako úředník v bance. V roce 1922 založil svůj časopis The Criterion, v jehož prvním čísle otiskl svou slavnou poému Pustina, která okamžitě přitáhla pozornost čtenářů. Pustina vznikla na podzim a v zimě 1921-22, v době kdy se fyzicky a psychicky vyčerpaný Eliot uchýlil do Švýcarska na odpočinek a k psychiatrickému léčení.

V roce 1927 se Eliot stal ředitelem časopisu Faber and Faber, kde vycházela především díla britských současných básníků. V roce 1948 získal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 4. ledna 1965 v Londýně.

Dílo

T. S. Eliot prošel ve své básnické tvorbě několika obdobími a skládal k sobě umělecké směry, které se projevovaly na počátku 20. století v Anglii. Zpočátku kombinoval symbolismus a imagismus, programově se klonil k anglickým básníkům 17. století, ale jazykem se blížil spíše k francouzským básníkům 19. století. Zlom v jeho tvorbě znamenal vliv jeho amerického básníka Erzy Pounda, který ho obrátil k cestě imagismu (básnický směr vyznačující se novátorským úsilím zvláště v básnické formě, která bývá většinou nestrofická a metrum je nahrazováno hudebním rytmem, příznačná je rozvinutá obraznost, používání hovorových obratů). Eliot se snažil do tohoto směru včlenit důraz na básnický jazyk jako prostředek společenské komunikace.

V Eliotových básních jsou i obrazy  kubistického směru, proto je jeho styl řazen k modernismu, ale také ke ztracené generaci. Světovou proslulost mu získala básnická skladba Pustá země (1922), báseň Dutí lidé (1925) a básnická meditace Čtyři kvartety (1944). Na dramata nekladl takový propracovaný důraz na umění jako na básně ve snaze se je co nejvíce přiblížit široké veřejnosti: Vražda v katedrále (1935), Rodinné shromáždění (1939) nebo Koktejlový večírek (1950). Thomas Stearns Eliot se také zabýval psaním kritických esejí: Tradice a individuální talent (1919), Funkce poezie a funkce kritiky (1933), O básnictví a básnících (1957), Jak kritizovat kritiku (1965).

Pustina

Symbolická poéma Pustina (Pustá země) je základním dílem moderní anglické a americké poezie. Text, který se skládá ze 433 veršů, je výsledkem významové krystalizace souboru rukopisných fragmentů (který původně zahrnoval i 9 dalších básní). Hlavním znakem této krystalizace je sblížení a prolnutí dvou poměrně samostatných vrstev: pásma zlomkovité lyrickoepické výpovědi autorského subjektu s charakteristickými motivy bezmocnosti, odcizení, hrůzy, rozkladu a smrti, které místy dostává podobu jakéhosi filmu, probíhajícího před smrtí vědomím, a vývojové řady symbolických struktur, typizovaných v tématech plodnostního mýtu a zasvěcovacího rituálu. Text je členěn do pěti částí: Pohřbívání mrtvých (hrdinovy vzpomínky z doby před 1. světovou válkou), Partie šachů (hrdinovo odosobňování v intimním životě), Kázání ohně (hrdina se mění v postavu oboupohlavního věštce Teiresia), Smrt vodou (jako fénický námořník Phlebas umírá a přeměňuje se ve vegetativní božstvo, Co řekl hrom (obraz cesty pustinou), závěr rekapituluje smrt- život, tradice- individuální vědomí, strukturu – chaos. V Pustině dochází k syntéze symbolistických tradic francouzské poezie 2. poloviny 19. století, témat a postupů anglické renesanční a barokní poezie i poshakespearovského dramatu a obraznosti iniciačního románu a eposu.