S myšlenkou vytvoření Epopeje si Mucha pohrával už na začátku 20. století, nicméně kvůli nedostatku financí musel myšlenku odložit. Po svatbě s Marií Chytilovou v Chicagu nachází průmyslníka Charles R. Cranea, který byl ochoten nést veškeré náklady spojené s vytvořením Slovanské epopeje.
Tématicky se plátna zaobírají slovanskou mytologií a dějinami českého národa. Kvůli záměru zachytit dějiny Slovanstva neváhal absolvovat studijní cestu po slovanských zemích. Velikost obrazů se pohybuje od 4,80 x 4,05 m po 8,10 x 6,10 m. Slovanskou epopej věnoval Mucha československému lidu, resp. konkrétně Praze, kde měla být vystavena za podmínky, že se pro ni vytvoří speciální prostory, které zdůrazní její význam a majestátnost.
Mucha dokončil Slovanskou epopej na jaře roku 1928 a poprvé bylo vystaveno v roce 1928 v Galerii hlavního města Prahy. Během okupace bylo dílo ukryto před fašisty a roku 1950 přemístěno do prostor zámku v Moravském Krumlově. Po rozsáhlém restaurování bylo zpřístupněno od roku 1963.
Spor o epopej
Alfons Mucha daroval epopej hlavnímu městu Praze pod podmínkou, že město Praha umístí hotové obrazy na vlastní náklady v budově výslovně vystavěné k tomuto účelu, nicméně nestanovil pro postavení budovy žádnou lhůtu a Praha tuto podmínku dosud nesplnila.
V roce 2010 projevila Praha zájem na tom mít Slovanskou epopej zpět s tím, že má být prozatím vystavena v prostorách Velké dvorany Národní galerie. To vyvolalo spory s vedením Moravského Krumlova, které byly řešeny soudně. Na jaře 2011 převezla Galerie hlavního města Prahy pět pláten do Prahy a převzala správu výstavy ostatních v Moravském Krumlově. Od dubna téhož roku vystavila prvních pět pláten ve dvoraně Veletržního paláce v Praze a v květnu 2012 zde byl vystaven celý cyklus.
I přes prohraný soudní spor nepřestává Moravský Krumlov usilovat o umístění epopeje zpět, zejména po té, co se mu podařilo odkoupt místní zámek. Této možnosti navíc nahává i to, že Praha stále neví, kam nakonec celý cyklus umístí. O epopej totiž projevila zájem Praha 3, která ji chce umístit na Vítkově, i Praha 1, která pro ni chce vybudovat nové muzeum v Revoluční ulici.
V polovině února 2016 poslal vnuk autora John Mucha Praze takzvanou předžalobní výzvu, v níž žádá vrácení všech 20 obrazů, neboť hlavní město dosud nesplnilo podmínku výstavby samostatné galerie. Dalším důvodem této výzvy je pak to, že slovanská epopej má v únoru 2017 vycestovat na 18měsíční turné po Asii (Japonsko a Čína), na kterém dle restaurátorů hrozí obrazům vážné poškození.
Seznam pláten:
Slované v pravlasti (Mezi turanskou knutou a gótským mečem); Slavnost svatovítova na Rujaně (Když bozi válčí - spása v umění); Zrušení nevolnictví na Rusi (1861) (Svobodná práce – osnova národů); Bratrská škola v Ivančicích (Kolébka Bible kralické); Hájení Sigetu proti Turkům Mikulášem Zrinským (1566); Kázání Mistra Jana Husa v Kapli Betlémské (1412) (Kouzlo slova – pravda vítězí); Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě (863-880) (Chvalte Boha rodným jazykem); Po bitvě u Grunwaldu (1410) (Severoslovanská vzájemnost); Car Simeon Bulharský (889 – 927) (Jitřenka slovanského písemnictví); Jan Milíč z Kroměříže (Klášter z nevěstince); Schůzka na křížkách (1419) (Kouzlo slova. Podobojí); Přemysl Otakar II., král železný a zlatý (1253-1278) (Svaz slovanských dynastů); Štěpán Dušan Srbský a jeho korunovace (1364) (Slovanské zákonodárství); Petr Chelčický (Neoplácet zlem zlé); Jan Ámos Komenský, učitel národů (Plamínek naděje); Mont Athos (Svatá Hora) (Vatikán pravoslavných); Po bitvě na Vítkově (1420) (Tě Boha chválíme); Jiří z Poděbrad, král obojího lidu; Přísaha "Omladiny" pod slovanskou lípou (1894) (Slovanské obrození); Apotheosa z dějin Slovanstva (Čtyři období Slovanstva ve čtyřech barvách).