Životopis

Jiří Žáček se narodil v listopadu 1945 v Chomutově, ale dětství prožil ve Strakonicích. Střední školu navštěvoval ve Volyni, konkrétně Průmyslovou školu stavební. Ve stejném oborovém zaměření pokračoval i na vysoké škole. V Praze dokončil v roce 1970 studium oboru vodní stavby na Stavební fakultě ČVUT. Získal zde titul inženýra. Hlavní uplatnění tohoto vzdělání přišlo v letech 1971 až 1974 po povinné vojenské službě, kdy pracoval v Krajském středisku pro vodovody a kanalizace v Benešově.

Následně vytyčenou technickou dráhu opustil a odstartoval svoji literární kariéru. V době normalizace působil jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel. Na konci sedmdesátých let si ještě Jiří Žáček dodělal postgraduální vzdělání na fakultě žurnalistiky. V roce 1988 se stal vedoucím redakce poezie. Právě tato literární forma je v jeho spisovatelské kariéře zásadní. V nakladatelství setrval ještě do roku 1991, posléze se účastnil založení Klubu českých spisovatelů, krátce pracoval pro nakladatelství Carmen a dva roky psal pro týdeník Vlasta. Od roku 1994 už působí jako spisovatel na volné noze.

V roce 2005 mu byla diagnostikována rakovina hrtanu a hlasivek. V následujícím roce se podrobil operaci a v dalších letech se nemoc nevrátila.

Za manželku má Evu Čedíkovou, má dvě děti, přičemž syn Jakub působí v HaDivadle.

Dílo Jiřího Žáčka

I když kariéru inženýra přes vodní stavby opustil až v sedmdesátých letech, jeho literární ambice se poprvé oficiálně objevily už o deset let dříve. Od roku 1965 se nejčastěji jeho lyrická tvorba objevila v Divokém vínu a Studentovi, ale v dalších letech publikoval v médiích jako Tvorba, Květy, Mateřídoušce, Sluníčku nebo Pionýrovi. Po revoluci se jeho dílo otiskovalo v Lidových novinách, Literárních novinách nebo Právu. Hojně se samozřejmě jeho dílo dostalo na stránky časopisu Květy.

V roce 1970 vydal svoji první sbírku poezie nazvanou Ráno moudřejší večera, během osmi let přibyly další tři knížky. V roce 1978 se objevila jeho první sbírka dětských básniček - Aprílová škola. Po ní následoval dvě publikace podobného ražení Ahoj, moře (1980) a Kdo si se mnou bude hrát? (1981). V osmdesátých letech se intervaly mezi vydáním jeho nového počinu zkracovaly. Plodná tvůrčí práce se projevovala i v devadesátých letech a novém tisíciletí. Ve vydávání dalších děl pokračuje i dosud. Nejnovější poezie pro dospělé je Třetí poločas z roku 2009 nebo Červené paraplíčko z roku 2010. Hned čtyři dětské publikace připravil v roce 2013, převypravuje zde Ezopovy bajky nebo vypráví nová dobrodružství večerníčkovských Krysáků.

Ve svém díle komponuje verše spíš s hravostí než vážností, právě proto se snadno posunuje mezi tvorbou pro dospělé a tvorbou pro děti. Dokonce je podepsán pod pohádkovými scénáři pro divadlo a několika učebnicemi pro první ročníky jako Moje první čítanka nebo Slabikář. Pokud píše prozaická díla, většinou jsou rovněž laděna v humorném tónu. Často se dotýká i satiry, používá žánry aforismu nebo epigramu.