Životopis
Jiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein, se narodil v roce 1919 do židovské rodiny, která vlastnila obchod s galanterií. V rodné Kutné Hoře studoval reálku, studium dokončil v Kolíně. V roce 1936 následoval svého bratra do Prahy. Chtěl se stát hercem, ale na konzervatoř ho nevzali, rok tak studoval na jazykové škole.
O rok později začal studovat v dramatickém oddělení Státní konzervatoře hudby, ale absolvoval pouze tři ročníky, protože byl ve školním roce 1939–1940 z rasových důvodů vyloučen. Své texty psal pod pseudonymy Karel Jílek nebo Jiří Jakub. Kvůli novým poměrům v Protektorátu Čechy a Morava musel často měnit zaměstnání a stěhovat se.
Během studií se aktivně podílel na kulturních aktivitách studentů, kdy pomáhal s recitačními a divadelními večery jako herec i recitátor. Pro svou básnickou činnost si vybral jméno Jiří Orten, ale dodnes nejsou přesné důvody známy. Působil v periodikách Mladá kultura nebo Haló noviny, kde redigoval jednu z rubrik. Jeho texty vycházely v časopisech Hej rup!, Rozhledy nebo Kritický měsíčník.
V roce 1936 zemřel Ortenův otec, jeho starší bratr odjel do Anglie. Jiří se stal oporou matce a mladšímu bratrovi Zdeňkovi. Nesměl však kvůli svému židovskému původu vyjet mimo Prahu, čímž byl kontakt s rodinou obtížnější. Orten zemi neopustil kvůli své lásce, ale vztah netrval dlouho kvůli tragédii, která ukončila básníkův život.
Orten byl v den svých 22. narozenin sražen německou sanitkou na Rašínově nábřeží. Těžká zranění byla neslučitelná se životem. Zemřel o dva dny později 1. září 1941.
Dílo Jiřího Ortena
Autorovu tvorbu silně ovlivnila izolace související s omezováním života Židů za války. V Ortenově tvorbě je patrné vědomí pomíjivosti života, pocity ohrožení, nebezpečí a s nimi spojená potřeba klidu a jistoty.
Přehled nejdůležitějších děl
Čítanka jaro, Cesta k mrazu, Jeremiášův pláč, Ohnice, Dílo Jiřího Ortena
Kromě témat jako úzkost, pocit zoufalství či absurdita obsahují autorovy básně křehkost a něhu. Jeho verše mají pravidelný rytmus a dokonalé rýmy. V pozdějších básní je patrný příklon k expresivnějšímu slovníku, parodii a ironii.
Smutné vyznání Nejčistší světlo je když svítá A přece přijde chvíle ta: můj obraz ztratí se ti někde v dálce a nebude už ani ve tvých víčkách Protože moje srdce nelétá a umí chodit jenom po špičičkách jedenkrát večer k tobě přicupitá a poznáš moje písmo na obálce Tu řekneš si že čehosi je škoda tma nejkrásnější že je když se stmívá a budeš náhle stařičká a sešlá Pak budeš plakat až ti slovo podá můj pohled který se už nepodívá a ucítíš že láska neodešla úryvek ze sbírky Čítanka jaro
V roce 1939 napsal prvotinu Čítanka jaro, o rok později sbírku Cesta z mrazu, které obě napsal pod pseudonymem Karel Jílek. Ve skladbě Jeremiášův pláč (1941) je zřetelný příklon k pesimismu a marnosti lidské existence.
V podobně melancholickém duchu jsou Elegie, jež vyšly posmrtně v roce 1947 a které jsou cyklem devíti litanických básní ovlivněných autorovými zážitky. V roce 1947 vyšel soubor básní Dílo Jiřího Ortena.
Cenným zdrojem tvorby a života Ortena jsou tři knihy Modrá, Žíhaná a Červená, což jsou deníkové záznamy z let 1938 až 1941 o více než 1500 stranách, které mj. obsahují všechny autorovy básně s přesnou datací. V roce 1966 mu posmrtně vyšel výbor prózy Eta, Eta, žlutí práci.
Významný literární kritik Václav Černý označil v roce 1947 Ortena za jednoho z nejsoučasnějších českých básníků, který je významem díla, svým osudem, ale také porozuměním člověku několik kroků před námi.
