Život
Jean-Nicolas Arthur Rimbaud se narodil 20. října 1854 v Charleville ve Francii. Jeho otec byl kapitán dělostřelectva a často se stěhoval, časem svou ženu a matku jeho pěti dětí opustil. Matka pak o sobě tvrdila, že je vdova, aby uchránila pověst rodiny. Od roku 1861 byl Arthur externím žákem Rossatova ústavu a v roce 1865 se s bratrem stali žáky charlevillské koleje. Na lyceu se seznámil s tvorbou parnasistů a Charlese Baudelaira.
Základní informace
Narození: 20. října 1854, Charleville, Francie
Úmrtí: 10. listopadu 1891, Marseille, Francie
Ve čtrnácti se stal básníkem a začal intenzívně tvořit. V roce 1870 se spřátelil s profesorem rétoriky Georgesem Izambardem a o rok později napsal Paulu Verlainovi. Do druhého dopisu vložil své texty. Verlaine ho pozval do Paříže a poslal mu peníze na cestu. Ubytoval ho dokonce doma u své ženy, kvůli nevhodnému chování však byl Rimbaud stěhován k různým Verlainovým přátelům, kteří také nebyli jeho přítomností příliš nadšeni. Verlaine ho bral na setkání básníků, na tom prvním přečetl Rimbaud báseň Opilý koráb. Oba se toulali po kavárnách v Latinské čtvrti. Verlainova mladinká žena Mathilde byla z jejich vztahu nešťastná, stále žádala po manželovi, aby se od Rimbauda odpoutal. On se o to pokoušel, přitom psal dopisy plné vášně Rimbaudovi do Arden.
Nejznámější díla
Opilý koráb, Iluminace, Sezóna v pekle
Po usmíření manželů Verlainových však brzy došlo k fyzickému násilí a Mathilda požádala o rozvod. Rimbaud se vrátil do Paříže. Pak oba odjeli do Londýna. Následovalo období sbližování a roztržek jak mezi manželským párem, tak mezi oběma básníky. V roce 1873 při jedné hádce postřelil opilý Verlaine Rimbauda, byl zatčen a odsouzen. Rimbaud vydal vlastním nákladem Sezónu v pekle, která ale nikoho nezajímala, tak spálil výtisky a další rukopisy v kamnech. V roce 1875 byl Verlaine propuštěn z vězení, Rimbaud už však o něj neměl zájem. Začal cestovat, naučil se osm jazyků, vždy se vracel domů (nemocný, okradený). V roce 1878 už neměl o poezii zájem. V 80. letech působil v Africe jako obchodník. Do Francie se vrátil těžce nemocen, s nádorem v noze, která mu musela být amputována, 10. listopadu 1891 zemřel.
Dílo
Samohlásky A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek, já jednou vypovím váš různý vznik a druh. A, černý korzet, plný rudých much, jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek, zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch, šíp ker a bílých králů, chvění vrásek; I, purpur, krev a smích, jenž tryská ze rtů krásek ve hněvu, anebo kajícný bludný kruh. U, božské vibrace, U, zeleň moří s vesly, mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí prst alchymie pilným čelům vševědů; O, zvučná polnice, klid vesmírného vřídla, jímž poletují planety a archandělská křídla. - O, modrý paprsek jejího pohledu. A. Rimbaud, přeložil Vítězslav Nezval
Arthur Rimbaud patří k těm několika básníkům, kteří rozhodujícím způsobem ovlivnili světovou i naši poezii 20. století. Na počátku své tvůrčí dráhy se chtěl stát jasnovidným básníkem, který se soustavným rozrušováním smyslů dobere dosud nepoznané tváře skutečnosti, pozná její vnitřní smysl a dokáže jej vyjádřit nově, novou básnickou řečí, jež obsáhne vše, i vůně, zvuky a barvy. Stal se průkopníkem synestézie v poezii, hlavně však jí otevřel nové obzory fantazie a ukázal na nové možnosti básnického výrazu. Přelom v Rimbaudově díle znamená báseň Opilý koráb. Po tulácky a sociálně zaměřených skladbách z dob studií přichází období experimentů s viděním, rozrušováním smyslů, „zbahněním“. Tento experiment důsledně realizoval v Iluminacích (1886). Rimbaud si sám vydal dílo Sezóna v pekle (1876), jedná se o úvahy o osudu básníka.
Opilý koráb
Text Opilého korábu, dochovaný z Verlainova opisu, je rozložen do 25 čtyřveršových strof. Je psán alexandrínem, klasickým francouzským dvanáctislabičným veršem. Ústřední obraz korábu, který se zmítá po řekách a mořích, je rozvíjen bez přerušení, v jednom proudu. Tématem básně je nejspíš opojení obrazností. Bezstarostně odpoutaný koráb vplouvá do vzdutých vln vnitřního dobrodružství, jeho plavba se stává triumfem snu, rozjitřeným vnímáním pohybu, barev, rozpoutaných živlů, až se nakonec bouře utiší, halucinace ustává, „vodou opilá vrak“ malátní a lyrický hrdina touží po návratu. Dochází k vystřízlivění a procitnutí.
