Životopis
Edgar Allan Poe se narodil 19. ledna 1809 v americkém Bostonu. Jeho rodiče byli kočovní herci a měli tři děti. Otec byl alkoholik a opustil rodinu v roce 1810, matka, úspěšná a oblíbená herečka) zemřela v dalším roce na tuberkulózu (bylo jí 24 let). Edgar se tak ve třech letech dostal do sirotčince, odkud si ho po krátké době vzali bohatí manželé Allanovi z Richmondu. Kvůli založení pobočky v Anglii rodina bydlela nějaký čas v Liverpoolu v Anglii a toto město a země se staly Poeovou inspirací. Edgar získával vzdělání v internátní škole v Londýně a pak v dalších a dražších školách.
Základní údaje
Narození: 19. ledna 1809, Boston
Úmrtí: 7. října 1849, Baltimore
Manželka: Virginie Clemmová
Po pěti letech se Allanovi vrátili do Richmondu. Edgar studoval literaturu na nově otevřené University of Virginia v Charlotesville, měl spoustu zájmů, začal psát básně, byl oblíbeným studentem i spolužákem. Na druhou stranu pil a stal se hazardním hráčem. Nevlastní bratr za něj odmítal platit dluhy a Edgar musel z finančních důvodů univerzitu opustit. Začal studovat na vojenské akademii ve West Pointu, neuměl se však podřídit vojenské disciplíně a také tuto školu opustil. Ve stejné době se rozešel se svým otčímem. Snažil se najít svou vlastní rodinu a své vlastní sourozence, což se mu podařilo a začal žít s babičkou, tetou, bratrem, sestrou, bratrancem a sestřenicí Virginií v Baltimoru.
První literární úspěchy přišly v roce 1833, kdy získal hlavní cenu v literární soutěži baltimorského týdeníku Satruday Visitor za příběh Rukopis nalezený v láhvi. Stal se publicistou a brzy šéfredaktorem Southern Literary Messenger v Richmondu. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm, která o jedenáct let později v roce 1847 zemřela. Byla to jeho životní láska, když vyšla jeho působivá báseň Annabel Lee, spekulovalo se, že byla její inspirací. 3. října 1849 ho našli opilého na chodníku v Baltimoru, byl odvezen do nemocnice, z kómatu se však už neprobral a 7. října 1849 zemřel.
Dílo
Přehled nejdůležitějších děl
Tamerlán a jiné básně, Havran a další básně, Grotesky a arabesky, Černý kocour a jiné povídky, Příběhy Arthura Gordona Pyma, Vražda v ulici Morque, Zlatý brouk, Jáma a kyvadlo
V poezii vyjadřoval E. A. Poe úzkost a hrůzu ze života i smrti, z vesmírné prázdnoty. Nejsilnější je jeho báseň Havran (1842). Podle své eseje Filozofie básnické skladby ji vytvořil racionalisticky se snahou po navození co největší účinnosti. Poe využil svých vynikajících kombinačních schopností i ve svých povídkách s fantastickým až hrůzostrašným dějem. Nositeli zla nejsou jako u jiných autorů tajemné síly, ale sami lidé. Svými prózami Vražda v ulici Morque (1841), Zlatý brouk (1843) nebo Jáma a kyvadlo (1845) se stal zakladatelem americké novely a předchůdcem detektivního románu. Jako první vytvořil postavu detektiva amatéra C. Augusta Dupina, který řeší složité případy logickou úvahou a podrobným průzkumem místa činu.
Grotesky a arabesky (1840)
… Roční dobou této scény prosinec byl zablácený, Onen čas, kdy žhavé uhlí stíny židlí v duchy změní. Tolik jsem chtěl, ať už svítá - ať už v duši nepřemítám; Nad knihami, které čítám, toužil jsem, ať skončí snění O překrásné Leonoře, již tak v ráji zváti smějí - Zde však pro ni jména není. Ztichlý sedím u závěsu v dosud nepoznaném děsu, Jejž to sukno způsobilo šustěním a šelestěním; Srdce tluče, strach s ním hází, konejším se proto frází: "Někdo přišel - někdo vchází, toť návštěva po setmění. Je to tak - nic víc to není." Havran, E. A. Poe
Soubor 25 povídek různých po stránce obsahové i stylové. V některých se objevuje téma snu, podvědomí a nenormálních psychických stavů, často je vložená báseň, motto, alegorie a symboly – Zánik domu Usherů, Ligeia, Berenice, Morella, William Wilson, Rukopis nalezený v láhvi. Jiné jsou spíš básněmi v próze, které vyjadřují emoce a duševní jevy – Stín, Ticho. Jiné jsou zase satirickými groteskami, které však vyjadřují představy bestiality, rozkladu a cizosti – Muž, který se rozpadl, Kosa času, Král mor. Další povídky můžeme nazvat pokusy v žánru sci-fi – Rozhovor Eirose s Charmionem.
Havran a jiné básně (1845)
Básnická sbírka obsahuje 29 lyrických a lyrickoepických básní. Havran a jiné básně nemají na první pohled jako celek jednotící tematický ani formální princip. V některých se objevuje téma žalu nad mrtvou milenkou (Havran, Balada svatební, Lenora), v jiných stojí v protikladu svět snů a svět smrti (Údolí neklidu, Město v moři, Země snů, Přemožitel červ) atd. V básni Al Aaraf se pokouší formulovat smysl umění jako dosažení pravdy tvorbou krásy.
V ústřední lyrickoepické básni Havran vyjadřuje autor nemožnost rozumového vyrovnání se světem, kde nad láskou vždy zvítězí smrt a zánik. Symbolicky, pomocí snové vize, je v ní obsažena nesdělitelnost zoufalství vyplývajícího z této situace. Rafinovaná formální struktura básně (strofická, aliterační a rýmová) podtrhuje symboliku básně.
