Životopis
Narodil se 27. 12. 1846 v Praze, na Starém Městě. Jeho otec byl zvoník, po jeho smrti se této službě věnoval i mladý Zikmund. Vystudoval Akademické gymnázium staroměstské v pražském Klementinu. Chtěl se stát knězem, proto dál pokračoval ve studiu teologie. Po roce se rozhodl studovat historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Základní údaje - Z. Winter
Narození: 27. 12. 1846, Praha
Úmrtí: 12. 6. 1912, Bad Reichenhall
Manželka: Marie, děti: Jaroslav a Josefína
Po studiu nastoupil jako suplent na reálku v Pardubicích, kde vyučoval různé předměty. Po složení státní zkoušky učil deset let na reálce v Rakovníku jako profesor dějepisu a zeměpisu. V Rakovníku také bádal v místním archívu, zajímal ho běžný život v 16. až 17. století, z té doby totiž pocházejí nejcennější materiály. Publikoval v časopise Method, Časopise českého muzea, od 80. let 19. století vycházely jeho historické obrázky v Lumíru, Ruchu, Národních listech, Českých novinách. V Rakovníku založil rodinu a zapojil se do společenského života, věnoval se hlavně zpěvu a divadlu. Byl organizátorem a účastníkem spousty akcí populární Měšťanské besedy. Po deseti letech přešel na Akademické gymnázium do Prahy už jako autor drobných historických příspěvků a odborných historických prací. Na této škole učil až do roku 1907, kdy odešel do penze. Stýkal se s dalšími spisovateli a historiky (Jirásek, Vrchlický), s nimiž chodíval na nedělní procházky.
Nejznámější díla
Mistr Kampanus, Rozina Sebranec, Nezbedný bakalář
Tvořil ve stínu svého populárního generačního souputníka Aloise Jiráska, i když byl ve svých názorech modernější. Jeho spisy byly vydány až těsně před jeho smrtí. Po odchodu do důchodu se začaly projevovat důsledky pobytu v zaprášených archívech, měl problémy s průduškami. Léčil se v Hojné Vodě v Novohradských horách a v bavorských lázních Reichenhallu, kde 12. 6. 1912 zemřel na zápal plic. Je pohřben na vinohradském hřbitově.
Dílo
Dílo Zikmunda Wintra se dělí na dvě části – odborné spisy a beletrii. Ve svých odborných dílech se zabýval téměř výhradně 16. a počátkem 17. století. V Rakovníku se zaobíral historií tohoto města a jeho obyvatel, napsal několik studií, např. Rakovník století šestnáctého, Město a kraj rakovnický za války třicetileté. Ve své umělecké práci se snažil rekonstruovat a vyprávět příběhy skutečných lidí, s nimiž se setkal ve starých zaprášených dokumentech (hlavně soudních spisech). Tak vznikly drobné prózy a povídky Golgota, Příšera, Rakovnický primátor, Nezbedný bakalář, Do zeleného pokoje, O život. Krátce po Wintrově odchodu z Rakovníka vyšly tyto prózy ve formě sbírky jako Starobylé obrázky z Rakovnicka (1886). Druhý díl vydaný roku 1888 již nese název Rakovnické obrázky. Uvedené soubory se dočkaly několika vydání.
V Praze psal Winter náročné a obsáhlé vědecké práce: Kulturní obraz českých měst, život veřejný v XV. a XVI. věku (1890, 1892), s Čeňkem Zíbrtem napsal dvojdílnou obsáhlou práci Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorské bitvy, Život církevní v Čechách, kulturně historický obraz z XV. a XVI. století (1895, 1896) a mnohé další. Zajímal se o dějiny školství a na toto téma napsal několik podrobných prací. Další díla se týkala řemesel a architektury.
„Zazní od rathauzu klinkavý zvonek. Umíráček? Vtom slyší rektor zdola pod sebou z davu, jenž tísnil se v Celetné ulici za zády vojáků, volati jméno Šlika. „Šlik vyšel. To je hrab Šlik!“ volali diváci, kteří vyšplhali se na sudy a štoky, od Sixtů z hostěnice vypůjčené. Nějaký hlas od rathauzu slabě doniká; bubny zahřmotí po něm, když ten hlas zhasnul. „Ťal!“ křičí jeden na sudě. „Hu, padla! A – teď natahují ruku na špalík, je bílá, už je dole!“ vzkřikne druhý. „Teď to všecko zabalují, odnášejí!“ volá třetí. Bubny zmlkly.“ Mistr Kampanus, Z. Winter
Umělecká tvorba Winterova se postupně vyvíjela od drobného „historického obrázku“ k novele. Po sérii Rakovnických obrázků vycházejí v 90. letech Pražské obrázky založené převážně na studiu pražských archívních pramenů. V roce 1900 založili A. Jirásek, J. Thomayer, M. A. Šimáček, K. M. Čapek – Chod, K. V. Rais a Z. Winter časopis Zvon, který tiskl některé Wintrovy práce (novely, povídky) - Krátký jeho svět (1901), Proti pánům (1902), Vojačka (1902), Rozina sebranec (1902, 1903), Peklo (1903,1904), Panečnice (1907). V roce 1907 Zvon otiskl jediný Wintrův román Mistr Kampanus. Tato práce podávající obraz poměrů na Karlově univerzitě kolem roku 1620 se dodnes řadí k vrcholům české historické prózy. Hrdinou románu je Jan Campanus Vodňanský, rektor univerzity, který usilovně hájí její svobodu před jezuity. Jejich proniknutí na univerzitu nezabrání ani Kampanův přestup na katolickou víru. Vědomí, že zradil zbytečně svoji víru a ničeho nedosáhl, ho přivede k sebevraždě.
Wintrovy postavy nejsou typičtí literární hrdinové, jsou to obyčejní lidé ovládaní historií a prostředím. Jsou to slabí jedinci podléhající svému okolí, své povaze a vášním. Typický je Wintrův jazyk. Při studiu dobových materiálů se seznámil i s typickými výrazy, frázemi i vulgarismy té doby.
