Pravicový extremismus

20. 2. 2012 21:05
Pravicoví extremisté se otevřeně i nepřímo hlásí k rasismu, nacionalismu až neonacismu a xenofobním i šovinistickým teoriím.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Ve skutečnosti poměrně vágní termín "pravicový extremismus" existuje spíše ze zvykových důvodů, jako nálepka pro nejrůznější aktivistické skupiny, hnutí a okrajové politické strany, jež se otevřeně, nebo nepřímo svými postoji k aktuálnímu politickému a společenskému dění hlásí k rasismu a nacionalismu až neonacismu a celkově tíhnou k teoriím xenofobním a šovinistickým.

Tato uskupení ale ve skutečnosti většinou klasické pravicové znaky postrádají. Za jediné teoretické pojítko by mohl být považován konzervatismus v podobě obrany takzvaných tradičních hodnot. Identifikace období, k němuž se proklamované hodnoty vztahují, je však obvykle pochybná a jedná se spíše o určitý mytologický koktejl typu: tradiční rodina - ne registrovaná partnerství, tradiční role žen a mužů, ochrana kulturní tradice, důraz na původní národní hodnoty a zamezení vlivu kultur cizích. Vesměs jde o ty prvky, které se kryjí s již výše zmíněnými ideologickými extrémy.

Extrémní pravice se svými požadavky na utužení státní moci a jejího dohledu na jednotlivce, řízení společnosti shora v kombinaci s nacionalismem a národním šovinismem, spíše blíží jakési reinkarnaci národních socialistů, volajících po obnovení pořádků za časů hitlerovského Německa.

Pojem "extremismus" označuje odhodlání bojovat proti stávajícímu systému ilegálními prostředky. Jeho stoupenci, ač obhajují a volají po zavedení systému silně autoritářském, se razantně odvolávají na práva svobody projevu, které demokratické země zaručují. Činnost těchto uskupení je systematicky monitorována speciálními složkami a v případě porušení zákona je proti nim zakročováno. Důvodem, proč se stát obává extremistů obecně, je jednak jejich snaha o rozdmíchávání občanských nepokojů a vypjatých situací v problematických regionech, a jednak jejich teroristický potenciál.

Skinheads

Velmi často je kladeno rovnítko mezi pravicové extremisty a různé skinheadské bojůvky, hlásící se k fašismu a nacismu. Často může být tento militantní doprovod patrný na akcích politických uskupení, jež veřejně náklonost k takovým ideologiím nehlásají, ale lze je právě takto lépe rozpoznat a jejich květnatým frázím dodat pravděpodobný konkrétní význam.

V médiích se často objevují ve spojitosti s různými rasově motivovanými útoky a nepokoji, jako byl například žhářský útok ve Vítkově či nepokoje v Janově. V minulosti médii proběhly kauzy rasistických hudebních skupin Braník, Vlajka, Krátký Proces a Imperium a informace o zátazích policie na nelegální zboží a rasistické koncerty, obvykle prezentované jako soukromé narozeninové oslavy.

Ultrapravicová scéna v Česku se neustále mění, nicméně hlavní aktéři a významní sympatizanti zůstávají a různé spolky a periodika či internetové stránky se mění pouze graficky a v názvu. Jejich činnost spočívá hlavně v pořádání koncertů, šíření tiskovin (zinů), hudebních nosičů - většinou ilegálních, samolepek a podobně. Nelegální obchod aktivity hnutí spolufinancuje.

Evropské skupinky spolu mají čilé kontakty, vzájemně se podporují účastí na demonstracích a koncertech, dokonce organizují sbírky na podporu uvězněných aktivistů. Česká "ultrapravice" se pokouší nalézt společnou řeč, která by ji dovedla k vytvoření politické strany s rozumnými šancemi na získání podílu moci. Většina jejich aktivit v Česku probíhá pod hlavičkou neregistrovaného spolku Národní odpor či Autonomních nacionalistů.

Politické strany

Z politických stran si v Česku silně nacionalisticky počínala například Národní strana, v jejímž čele stála Petra Edelmannová. Ta je známá pro své veřejné rasistické výroky. Činnost této strany v roce 2011 Nejvyšší správní soud pozastavil.

Všechny znaky politického křídla neonacistů nese Dělnická strana sociální spravedlnosti, která ve svém volebním programu pravicově profilované body rovněž postrádá. Její program je opět spíše nacionalisticko-socialistickým koktejlem, který se zaštiťuje údajným konzervatismem. Pojem pravice evokuje pouze ostré vymezení vůču komunistům, ale nic víc.

Kdo je kdo

Identifikovat české neofašisty, halící se do hávu čirého vlastenectví, lze poměrně snadno na jejich četných webech, které mohou vypadat korektně, ale obvykle poskytují link na srozumitelnější stránky. Často opěvují Radola Gajdu, paranoidně reagují na politické dění, jako na komplot mezinárodního židovstva a vesměs se při delším čtení čtenář ocitne v klasické ideové lince neonacistů.

 

Právě se děje

Další zprávy