Ombudsman neboli veřejný ochránce práv je parlamentem volená osoba, která dohlíží na spravedlivou činnost vybraných úřadů ve vztahu k občanům. V některých zemích jej jmenuje vláda. V Česku tak činí parlament na návrh prezidenta republiky a Senátu, a to na šest let.
Na základě podnětu od osob, jež se cítí být poškozeny jednáním určitého úřadu, anebo o špatném jednání ví, ať už má jít o činnost, či naopak nečinnost, může ombudsman věc prošetřit a podat návrh k nápravě. Může rovněž poskytnout stěžovateli doporučení, jak v dané věci postupovat.
Významným nástrojem pro ovlivnění chování dotčené instituce je veřejný tlak na ni, eventuálně podání podnětu k zahájení soudního řízení. Ombudsman však nemůže rozhodnutí úřadů měnit nebo dokonce rušit.
Může ale také konat z vlastní iniciativy a provádět preventivní návštěvy míst, kde mohou být lidé na svých právech kráceni nebo s nimi může být špatně jednáno.
Obecná definice hovoří o dohledu nad výkonem dobré správy, v souladu s principy demokratického právního státu.
Sféra jeho působnosti typicky zahrnuje policii (pokud však nejedná jako orgán činný v trestním řízení) a vězeňskou službu, obecní a městské úřady, úřady práce a různé další. Dále pak například Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, veřejné zdravotní pojišťovny, správu sociálního zabezpečení, dětské domovy, detenční ústavy a podobně.
Naopak do jeho působnosti nespadají parlament, vláda, Nejvyšší kontrolní úřad, prokuratura a soudy.
Úřad českého ombudsmana má sídlo v Brně. Existuje od roku 2000. Prvním ombudsmanem byl Otakar Motejl, který ve funkci působil dvě funkční období v letech 2000-2010 (do své smrti). Po něm nastoupil Pavel Varvařovský, který 20. prosince 2013 odstoupil z funkce. Od února 2014 do února 2020 byla ombudsmankou Anna Šabatová. Nyní je veřejným ochráncem práv Stanislav Křeček.
Tento úřad byl ústavou zaveden poprvé ve Švédsku v roce 1809. V současnosti existuje v mnoha desítkách zemí.
