Rozhodující je otázka, zda je na našich příjmech někdo přímo závislý a jaké máme úvěrové závazky vůči někomu jinému (banka či soukromá osoba). V případě smrti jednoho z živitelů se rodina bez životního pojištění může dostat prakticky až do neřešitelné životní tísně. Pokud máte například hypotéku nebo jakoukoliv jinou půjčku, mělo by zajištění pro případ smrti krýt minimálně součet všech dlužných částek. V ideálním případě ještě 10 % uvedeného součtu navíc. Není snad nic horšího než ztráta partnera nebo partnerky nebo otce či matky, a k tomu ještě řešit dluhy, které není z čeho splatit. V případě hypotéky je při smrti dlužníka nutné splácet původní splátky až do vyřešení dědického řízení, ve kterém je určen nový dlužník. Následně banka posuzuje jeho aktuální schopnost splácet (tzv. bonitu). Dlužnou částku může po dědicích požadovat i celou naráz. Nejenže se rodina musí vyrovnat se smrtí blízké osoby, ale ještě k tomu se musí poprat s velkými nepříjemnostmi. Může nastat i případ, že pro banku není nová finanční situace rodiny přijatelná a není ochotná akceptovat nové dlužníky. V takovém případě nezbývá než se s bankou domluvit, např. na prodloužení splatnosti úvěru, přistoupení další osoby, či v krajním případě nemovitost prodat. Obrovský stres narůstá o další lapálie spojené s hledáním nového domova, stěhováním se a následnou změnou bydliště. Uvedené komplikace nemusí vzniknout jen při úmrtí. Častěji můžeme být svědky situace, kdy se jeden z živitelů rodiny stane invalidním. To může být na základě úrazu, většinou však kvůli různým nemocem. Zde pak už není nejvíce rozhodující, jestli máme půjčku, či je na nás někdo závislý, protože najednou jsme my sami tím, kdo potřebuje pomoct. Úvěrový závazek či závislost v takovém případě jen zvyšuje samotnou výši pojistné částky pro příslušné riziko.
Alespoň dva až tři roční příjmy navíc
Potřeba krýt pro případ smrti či invalidity celou dlužnou částku je úplným základem životního pojištění. Vždy je nutné udělat si analýzu příjmů a výdajů celé rodiny tak, aby v případě toho nejhoršího nevznikly další potíže. Například pokud máme rodinu s malými dětmi a manželka je na mateřské, mělo by pojištění krýt i dobu, než budou děti větší a pozůstalá si bude moci zase vydělávat. Pokud chcete, aby se rodině udržel životní standard alespoň po dobu, než její členové budou schopni částečně vše zvládnout sami, doporučuji uzavřít pojistnou částku na smrt z jakékoliv příčiny minimálně na dva čisté roční příjmy, nejlépe však až na tři pro případ invalidity. V případě, že bude živitel rodiny vydělávat 30.000,- čistého, tak by pojistná částka na smrt měla být minimálně ve výši 700.000,- a v případě invalidity více jak 1 milion (+ výše závazků v obou případech). Jestliže chcete mít absolutní jistotu, zajistěte rodinu na pět let dopředu. Obecně můžeme konstatovat, že se vyplatí na pojistném nešetřit. Při správném výběru produktu a pojišťovny je možné i při milionových pojistných částkách platit měsíčně kolem tisícovky.
Jaký produkt vybrat?
Životní pojištění můžete sjednat ve třech základních typech: kapitálové, investiční a rizikové. Kapitálové životní pojištění je obvykle nejméně výhodné a dnes se již prakticky nesjednává. Jde o kombinaci kapitálové a rizikové části, nicméně kapitálová složka pojistného je úročena jen velmi nízkým úrokem (technickou úrokovou mírou). V současnosti tato úroková míra zhodnocení rezerv nepokrývá ani míru inflace. Investiční životní pojištění je konstruováno také jako produkt, který zčásti kryje rizika, a zčásti v něm můžete své finance potenciálně zhodnocovat. Výhoda oproti kapitálovému spočívá v možnosti volby investičního nástroje, čímž klient aktivně ovlivňuje podstupovanou míru rizika a potenciální výnos. Vyšší zhodnocení však není zaručeno a krátkodobě může dojít i k případnému poklesu hodnoty investovaných prostředků, někdy i k výraznému propadu. Dalším hlediskem, jež je třeba zvážit, jsou jednak poplatky pojišťovně, které jsou oproti přímé investici do fondů o mnoho vyšší, a jednak povinnost zdanit zisk při výplatě. Kladem naopak může být možnost uplatnit si daňové odpočty ze zaplacených plateb. V takovém případě si ovšem omezíme možnost nakládat s investovanými prostředky až do konce smlouvy. Nikdy ale nesmíme zapomenout, že tyto prvky životního pojištění, ať už u kapitálového, nebo u investičního typu, jsou druhotné. Prim musí hrát vždy základní funkce těchto produktů, tedy funkce pojistná.
Trendem posledních let je sjednávání 3. typu životního pojištění. Podle mého názoru je to zcela logické, protože v tomto produktu nic nespoříte ani neinvestujete. Rizikové životní pojištění je díky tomu obvykle i levnější než obě předchozí. Plní tak tu správnou a původní funkci, pro niž se zakládalo. Totiž krýt před celou plejádou nepříjemných a nenadálých událostí. Ušetřené peníze si pak můžete ukládat stranou v jiném produktu. Hlavní výhodou je kromě ceny zejména flexibilita. Rizikové pojištění můžete prakticky kdykoliv zrušit a nahradit jiným, výhodnějším. Je však třeba vzít v potaz zdravotní stav klienta, protože ho nová pojišťovna nebude muset chtít do pojištění vůbec přijmout. Levnější pojištění také mnohdy neznamená lepší, jelikož pojišťovna může omezit plnění v případě komplikací vzniklých v souvislosti se starším úrazem či nemocí. Obecně se vyplatí sjednat si smlouvu v mladším věku, kdy je člověk obvykle zcela zdráv a neprodělal žádný úraz. Životní pojištění je jedním z nejsložitějších produktů na finančním trhu, proto není pro každého úplně jednoduché se v něm vyznat. V každém případě se nebojte obrátit na některého z odborníků. Rád vám poradí, jak rozumně nastavit pojistné částky i vybrat ten nejvhodnější produkt a pojišťovnu zohledňující právě vaši situaci. Toho správného poznáte tak, že s vámi na první schůzce nejdříve probere vaše potřeby a přání a zjistí aktuální stav. Teprve nejdříve na druhé schůzce vám představí možnosti řešení konkrétním finančním nástrojem.
